Štítovka jelení – Pluteus cervinus
Štítovka jelení – Pluteus cervinus
(Schaeff. ex Fr.) Kumm.
V. – XI.
Jedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Pluteaceae – štítovkovité
Vědecká synonyma
Agaricus atricapillusBatsch 1786
Agaricus cervinus Schaeff. 1774
Agaricus cervinus var. bullii Cooke 1883
Agaricus curtisii Berk. & Broome
Agaricus pluteus Batsch 1783
Agaricus pluteus var. pluteus Batsch 1783
Agaricus pluteus ß rigens Pers.
Hyporrhodius cervinus (Schaeff.) Henn. 1898
Pluteus atricapillus (Batsch) Fayod 1889
Pluteus bullii Berk. ex Rea 1927
Agaricus cervinus Schaeff. 1774
Agaricus cervinus var. bullii Cooke 1883
Agaricus curtisii Berk. & Broome
Agaricus pluteus Batsch 1783
Agaricus pluteus var. pluteus Batsch 1783
Agaricus pluteus ß rigens Pers.
Hyporrhodius cervinus (Schaeff.) Henn. 1898
Pluteus atricapillus (Batsch) Fayod 1889
Pluteus bullii Berk. ex Rea 1927
Popis
Klobouk 3-18 cm v průměru, v mládí zvoncovitý až polokulovitý, později skoro ploše rozložený s malým nepravidelným hrbolem, lysý a hladký, nebo rýhovitě zvrásněný, radiálně vrostle vláknitý, lesklý, za sucha vláknitě popraskaný. Ve stáří na temeni jemně šupinkatý. Barvy hnědé až šedohnědé někdy červenohnědé až černohnědé. Okraj hladký a ostrý.
Lupeny 1-1,5 cm vysoké, volné, husté, břichaté, v mládí bělavé, později až masově růžové.
Třeň 4-12 cm vysoký, 0,4-2 cm tlustý, válcovitý, dole mírně ztlustlý, často prohnutý, křehký, vláknitý, barvy špinavě bílé až hnědavé, skvrnatý, na bázi často ztlustlý, černohnědě vláknitý.
Dužnina bílá, vodnatá, křehká, s vůní neznatelnou, nebo slabě zemitou, někdy i po syrových bramborách a chuti jemné, někdy však nakyslé až nahořklé.
Výtrusný prach bílý až růžový, výtrusy jsou hladké, hranatě okrouhlé, barvy růžové, velikosti 7-9 x 5-6 µm.
Lupeny 1-1,5 cm vysoké, volné, husté, břichaté, v mládí bělavé, později až masově růžové.
Třeň 4-12 cm vysoký, 0,4-2 cm tlustý, válcovitý, dole mírně ztlustlý, často prohnutý, křehký, vláknitý, barvy špinavě bílé až hnědavé, skvrnatý, na bázi často ztlustlý, černohnědě vláknitý.
Dužnina bílá, vodnatá, křehká, s vůní neznatelnou, nebo slabě zemitou, někdy i po syrových bramborách a chuti jemné, někdy však nakyslé až nahořklé.
Výtrusný prach bílý až růžový, výtrusy jsou hladké, hranatě okrouhlé, barvy růžové, velikosti 7-9 x 5-6 µm.
Ekologie
Výskyt květen až listopad v dubohabrových hájích na nevápenatých půdách, v ochuzených kyselých nížinných bučinách na pařezech a zbytcích dřeva výhradně listnatých stromů, ale i na pilinách a kůře. Vše může být ponořeno v zemi. Najdeme ji dokonce i na slámě.
Jedlá.
Možné záměny
Štítovka hnědě žíhaná (Pluteus brunneoradiatus) jež má vyrazněji žíhaný klobouk a tlustostěnné pleurocystidy. Je jedlá. Štítovka černolemá (Pluteus atromarginatus) jež má černé ostří lupenů a roste jen na jehličnanech. Je také jedlá. Štítovka vrbová (Pluteus salicinus) jež má střed klobouku jemně šupinkatý,, třeň je zejména u bázezelenavé tóny, je slabě halucinogenní. Nejedlá. Štítovka Pouzarova (Pluteus pouzarianus) jež se liší tím, že roste pouze na jehličnanech a dále pak mikroskopicky. Jedlá. Šupinovka přeskatá (Pluteus primus) je odlišitelná tím, že roste na jehličnanech a makroskopicky. Jedlá.
Zajímavosti
Vhodná do polévek, omáček ale i do směsi na smažení. Výhodou je její výskyt i za suchého počasí, kdy jiné houby nerostou. Nevýhodou je značné množství broučků ukrývajících se v lupenech. Rozkládá odumřelou dřevní hmotu.
Literatura
Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 358.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 626, 627.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 60, 228.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 215.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 219.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LESSOE a ANNA DEL CONTE 1997 str. 128, 129.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 58.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 74.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str122.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987str. 193.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 31, č. 3-5 str. 63, 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 66, 85.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 408, 409.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 358.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 626, 627.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 60, 228.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 215.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 219.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LESSOE a ANNA DEL CONTE 1997 str. 128, 129.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 58.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 74.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str122.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987str. 193.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 31, č. 3-5 str. 63, 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 66, 85.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 408, 409.
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář