Štítovka jelení – Pluteus cervinus

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Pluteaceae – štítovkovité

Agaricus atricapillusBatsch 1786
Agaricus cervinus Schaeff. 1774
Agaricus cervinus var. bullii Cooke 1883
Agaricus curtisii Berk. & Broome
Agaricus pluteus Batsch 1783
Agaricus pluteus var. pluteus Batsch 1783
Agaricus pluteus ß rigens Pers.
Hyporrhodius cervinus (Schaeff.) Henn. 1898
Pluteus atricapillus (Batsch) Fayod 1889
Pluteus bullii Berk. ex Rea 1927

Klobouk 3-18 cm v průměru, v mládí zvoncovitý až polokulovitý, později skoro ploše rozložený s malým nepravidelným hrbolem, lysý a hladký, nebo rýhovitě zvrásněný, radiálně vrostle vláknitý, lesklý, za sucha vláknitě popraskaný. Ve stáří na temeni jemně šupinkatý. Barvy hnědé až šedohnědé někdy červenohnědé až černohnědé. Okraj hladký a ostrý.
Lupeny 1-1,5 cm vysoké, volné, husté, břichaté, v mládí bělavé, později až masově růžové.
Třeň 4-12 cm vysoký, 0,4-2 cm tlustý, válcovitý, dole mírně ztlustlý, často prohnutý, křehký, vláknitý, barvy špinavě bílé až hnědavé, skvrnatý, na bázi často ztlustlý, černohnědě vláknitý.
Dužnina bílá, vodnatá, křehká, s vůní neznatelnou, nebo slabě zemitou, někdy i po syrových bramborách a chuti jemné, někdy však nakyslé až nahořklé.
Výtrusný prach bílý až růžový, výtrusy jsou hladké, hranatě okrouhlé, barvy růžové, velikosti 7-9 x 5-6 µm.

Výskyt květen až listopad v dubohabrových hájích na nevápenatých půdách, v ochuzených kyselých nížinných bučinách na pařezech a zbytcích dřeva výhradně listnatých stromů, ale i na pilinách a kůře. Vše může být ponořeno v zemi. Najdeme ji dokonce i na slámě.

Jedlá.

Štítovka hnědě žíhaná (Pluteus brunneoradiatus) jež má vyrazněji žíhaný klobouk a tlustostěnné pleurocystidy. Je jedlá. Štítovka černolemá (Pluteus atromarginatus) jež má černé ostří lupenů a roste jen na jehličnanech. Je také jedlá. Štítovka vrbová (Pluteus salicinus) jež má střed klobouku jemně šupinkatý,, třeň je zejména u bázezelenavé tóny, je slabě halucinogenní. Nejedlá. Štítovka Pouzarova (Pluteus pouzarianus) jež se liší tím, že roste pouze na jehličnanech a dále pak mikroskopicky. Jedlá. Šupinovka přeskatá (Pluteus primus) je odlišitelná tím, že roste na jehličnanech a makroskopicky. Jedlá.

Vhodná do polévek, omáček ale i do směsi na smažení. Výhodou je její výskyt i za suchého počasí, kdy jiné houby nerostou. Nevýhodou je značné množství broučků ukrývajících se v lupenech. Rozkládá odumřelou dřevní hmotu.

Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 358.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 626, 627.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 60, 228.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 215.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 219.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LESSOE a ANNA DEL CONTE 1997 str. 128, 129.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 58.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 74.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str122.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987str. 193.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 31, č. 3-5 str. 63, 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 66, 85.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 408, 409.