Houby na Hlinecku

Polnička tuhá – Agrocybe dura

Polnička tuhá – Agrocybe dura

(Bolton) Singer
V. – XI.
Jedlá
říše Fungihouby » třída Agaricomycetesstopkovýtrusé » řád Agaricalespečárkotvaré » čeleď Strophariaceaelímcovkovité
Vědecká synonyma
Agaricus durusBolton
Pholiota dura (Bolton) P. Kumm.
Togaria dura (Bolton) W.G. Sm.
Další názvy
= polnička tvrdá
= šupinovka ranná tuhá

Popis

Klobouk 3-10 cm v průměru, v mládí vejčitý, později polokulovitý až bochníkovitý, ve stáří plochý, za sucha často na středu rozpraskaný, nehygrofánní, někdy na temeni sotva znatelný hrbolek, lysý, tvrdě masitý, hladký, za vlhka trochu slizký. Okraj v mládí podvinutý, později sklopený, často se zbytky závoje. Barvy krémově až bělavě hnědé, hlavně uprostřed. .
Lupeny v mládí zakryté blanitou plachtičkou, husté 0,5-0,8 cm vysoké, u třeně břichatě vypouklé, k okraji se zužující. Vroubkem připojené, na ostří jemně vroubkované a vločkaté. Barvu mají bělavou, posléze šedofialové, později hnědé.
Prsten bílý blanitý, dosti tlustý, vločkatý později mizící.
Třeň 5-9 cm vysoký, 0,5-1,5 cm tlustý, válcovitý, trochu kyjovitě rozšířený, pevný, často zprohýbaný, brzy dutý, jemně vláknitě šupinkatý až hedvábitě rýžkovaný. Barvy slonovinově bílé, později světle okrově nažloutlé, v dolní části někdy nahnědlé. Z báze vyrůstá mycelium připomínající kořínky.
Dužnina bílá a tvrdá, nad lupeny s tmavší linkou, vůně nepříjemná, neurčitelná, chuť mírně nahořklá.
Výtrusný prach špinavě, trochu narezavěle hnědý. Výtrusy jsou s klíčním pórem mandlovitého tvaru, hladké, barvy žlutohnědé, velikosti 10-13 x 6-8 µm.

Ekologie

Výskyt květen až listopad, v lesích, mimo les na polích, pastvinách, loukách, zahradách a parcích. Upřednostňuje vápencový a opukový podklad, zbytky dřeva a piliny.

Jedlá.

Možné záměny

Polnička ranná (Agrocybe praecox) má slabě moučnou vůni a měkčí dužninu, je jedlá. Polnička drobná (Agrocybe sphaleromorpha) – jedlá. Křehutka Candolleova (Psathyrella candolleana) která není hořká a je nasákavá s tenkým kloboukem. Je jedlá.

Zajímavosti

Rozkládá humus. Pro mírně nahořklou chuť a nepříjemný zápach nedobrá. Je to saprofyt.

Literatura

Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 19,101.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 279
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 239.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 266.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 243.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 153.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 116
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 198.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 227.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 206.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 182.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 356.

Posted in A - Z / Kudlův atlas hub


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *