Duben v lese aneb, přípražské lokality ožívají

Letošní rok byl a stále je hodně zvláštní. Zima se nechtěla dlouho vzdát a houby, které jsem minulou sezonu nacházel ve svém, vcelku normálním, fruktifikačním čase jsem letos našel až o 10 – 20 dní později.

Vše špatné je pro něco dobré. Jelikož byla dlouhá zima a v lese ležel dlouho sníh, který následně velice pomalu tál, bylo tak umožněno plnému vsáknutí vody do půdy. Není tajemstvím, že se sníh v lese drží až o 14 dní déle než v bezlesí. I proto byl postup mikroklimatu na lokalitách velice pozvolný a nálezy jarních hub byly časově posunuty.

Jako první se objevily kačenky české (Verpa bohemica), tuto malou plodnici jsem našel již 30. 3. 2013 a na lokalitě jich bylo na 30 plodnic této jarní houby.

Bylo to v době, kdy se počasí docela umoudřovalo a nasvědčovalo faktu, že se již zima brzy vytratí z kraje. Avšak těch pár krásných dní bylo tak asi vše, co mohlo amatérského mykologa potěšit. Zima opět vystrčila své drápky a zasekla je do naší krajiny. Snad i díky tomu jsem se na tuto lokalitu vydal až 21. 4. 2013 a nestačil jsem se divit vlastním očím. Kačenek tam bylo plno, některé byly skutečně veliké, viz tato plodnice. I jiné přípražské lokality nabízely množství kačenek.

Zde bych si dovolil uvést i malou zajímavost o těchto houbách:

Verpa bohemica je naše první jarní veliká delikatesa, na kterou většina z nás čeká jako na zázrak. Avšak jsou i jedinci, kteří jsou na látky v kačence obsazené alergičtí. Nemůžeme zde hovořit o otravě jako takové, neboť neobsahuje látky, které by byly toxické. Alergická reakce se objevuje do 2 – 5-ti hodin po požití pokrmu. U postiženého dochází k žaludečním nevolnostem, návalech horka, třasu končetin a křečích žaludku, které vyvolají silný – jícen drásající – vomitus. Vomitus střídá silný, vodnatý průjem a takto postižený jedinec může mít i horečky. Horečky mohou být střídány zimnicemi. Tyto stavy mohou trvat pár hodin nebo i několik desítek hodin… Jelikož se jedná o alergickou reakci, účinná léčba není. Pro ty, kteří kačenky ještě nekonzumovali, bych doporučil následující: seberte třeba jen 2, 3 plodnice, kulinářsky je upravte a požijte je. Pokud Vám nebude těžko, alergičtí na ně nebudete a můžete si je v klidu dopřát. Pokud dojde k opaku, můžete se tak akorát kochat jejich krásou v lese. Biotopem kačenky české jsou lesy, remízky, parky, zahrady, výsypky aj. se zásaditým nebo zásaditým až neutrálním podložím. Co se pedologické typizace týče, kačenky mají rády čedič, opuky, vápenec nebo slínovec. Z mykorrhizních partnerů spíše vyhledává Fraxinus sp., Populus tremula popř. Salyx ssp., Prunus spinosa, Prunus avium, Corus mas aj. Kačenky rostou ve dvou hlavních vlnách. První vlna nejčastěji tvoří plodnice s mohutnými klobouky a zakrnělým třeněm, druhá vlna je typická plodnicemi s opačným habitem. Houby mají dlouhé třeně a nepoměrně menší klobouk. Většinou roste ve skupinách od března do května.

Další jarní houbu, kterou jsem objevil, byl ucháč obecný (Gyromitra esculenta).

Dovolím si opět pár zajímavostí: Gyromitra esculenta je jedovatá houba patřící do čeleďi Discinaceae. V maturujících plodnicích se tvoří jedovatý toxin gyromitrin. Některé zdroje uvádějí, že je to dáno činností bakterií, jiné zase, že je to postupnou buněčnou apoptosou somatických buněk stromatu těchto hub. Gyromitrin působí jednak na CNS (negativně působí na tvorbu a činnost vitamínu B6) a též na gastrointestinální trakt. Otrava nastává v závislosti na množství vstřebaného gyromitrinu v čase přímo úměrně. Nejdříve dochází k podráždění žaludeční sliznice a volných nervových zakončení, přičemž se zvýší žaludeční peristaltika a postupem času dochází k neusávajícím průjmům, což vede k vysoké dehydrataci organismu. Gyromitrin též proniká do krevního oběhu a působí zpětnou vazbou na CNS. U postiženého dochází k nauzee, zvýšenému pocení, někdy ke kolísání teplot, střídání horečky a zimnice. Též se zvyšuje krevní tlak, což napomáhá dalšímu vstřebání gyromitrinu do organismu. Jaterní hepatocyty nejsou schopny odbourávat gyromitrin a dochází až ke žloutence – v kombinaci se zvýšeným krevním tlakem, silnými průjmy a někdy i zvracením, může dojít u některých slabších jedinců až k celkovému kolapsu organismu a následné smrti.

Jedná se o jednu z prvních jarních hub, které můžeme nalézt. Možnost záměny je s Gyromitra gigas, který je jedlý a od jedovatého G.esculenta se liší světlejší barvou klobouku a mohutnějším habitusem. Barva a habitus není spolehlivý rozlišovací znak, proto bych jej nedoporučoval sbírat začátečníkům a houbařům amatérům. Gyromitra esculenta roste na písčitých půdách pod jehličnany, převážně pod Pinus sylvestris et Pinus nigra. Roste spíše na prosvětlených místech, v mechu i v trávě, na lesních okrajích, okrajích lesních cest a všude tam, kde jsou tzv. světlinky.

Praha nabízí spoustu míst k relaxaci. Ať jsou to parky, zahrady, remízky, lesoparky či stromovky. Jsou to místa, kam se občas vydávám na procházku se svou přítelkyní Luckou. Je to takový kompromis, když se člověk z časových důvodů nedostane do lesa. Právě na takových místech se dá nalézt spousty jarních hub, ať již se jedná o smrže, kačenky, závojenky, čirůvky májovky, křehutky, kržatky, destice, terčovnice nebo i ohnivce rakouské a i jiné houby.

Právě v jednom takovém parku jsme s Luckou učinili tento „objev“. Minulý rok jsem na ni neměl štěstí, zato letos jsem jich potkal už desítky na všech sedmi pražských a přípražských lokalitách, které jsem doposud navštívil. Jedná se jedovatou houbu závojenku jarní (Entoloma vernum).

Jak vidíte z fotografie, jedná se o houbu, která je nenápadná, s jemně špičatým kloboukem, který může připomínat zvon. Proto se můžeme ve starší literatuře setkat s označením zvonovka jarní.

Při nálezu těchto hub je dobré plodnici očichat. Pokud voní jemně houbově, jedná se o závojenku jarní, ale pokud páchne po rybině, jedná se o ne zcela běžnou závojenku slanečkovou (Entoloma hirtipes). Obě jsou to houby jedovaté.

Opět si dovolím jeden netradiční popis: závojenka jarní (Entoloma vernum) je jedovatá houba, která se dá nalézt od konce března. Obsahuje podobné toxiny jako závojenka olovová (Entoloma sinuatum). Otravy se projevují náhle a zasahují postižený organismus drasticky až po vstřebání poměrného množství toxinů. Otrava se projevuje silnými žaludečními křečemi, silným zvracením a průjmy. Po několika hodinách zvracení a průjmů nastává částečná úleva. V této fázi toxiny působí na glomeruly renálních tělísek a dále je poškozují. Toxiny velice negativně působí na ledviny a v důsledku dehydratace a poškození renální filtrační bariery (u postižených se objevuje v moči krev) může dojít až k nefrotickému šoku a následnému kolapsu ledvin, což může mít – bez včasného vyhledání lékařské pomoci – fatální následek.
Závojenka jarní (Entoloma vernum) roste v parcích, zahradách na okrajích lesů i na loukách pod listnáči i pod stromy a keři z čeledi Prunaceae, stejně tak, jako závojenka olovová (Entoloma sinuatum), nebo jako jedlá a chutná závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum). Doby fruktifikace těchto tří druhů se více méně překrývá.

V jednom z příštích článků proberu problematiku závojenek více a podrobněji s ukázkou jejich znaků a možností jejich rozeznávání.

Jednou z dalších jarních hub, která se v okolí Prahy dá nalézt je destice chřapáčová (Discina ancilis).

Tato peziza z čeledi Desticovité je výborná jedlá houba. Mnoho houbařů i mykologů ji sbírá a upravuje na nejrůznější způsoby a pak ji konzumují. Já jsem ještě neměl to štěstí, abych je našel v tak velkém množství, abych je mohl dát do košíčku a následně si je doma upravit. Letos jsem je našel poblíž Prahy, jinak mám jednu lokalitu na Plzeňsku, kde jsem letos ještě nebyl.

Destice chřapáčová (Discina ancilis) vyrůstá ze starých jehličnatých, především smrkových, pařezů a jejich zbytků. Upřednostňuje nevápenitou půdu, ale dá se nalézt i na půdách vápenitých, zásaditých. Proto je dobré sledovat pařezy po pokácených smrcích, nebo mýtinky v lesích a na krajích lesů, kde jsou tyto pařezy též. Není to žádná vzácnost, jen to chce mít bedlivý zrak a trochu toho pověstného štěstí.

Jako poslední z jarních hub bych uvedl smrže kuželovitého (Morchella conica). Tento je úplně první a ještě maličký, kterého jsem nalezl 20. 4. 2013 na jedné z přípražských lokalit. Lokalitu budu bedlivě monitorovat a dám Vám vědět, jak smržíci povyskočili.

Smrži jsou aromatické jarní houby, které jsou ceněny po celém světě. Dají se upravovat na desítky způsobů. Smrž kuželovitý (Morchella conica) se vyskytuje od března do května na vlhčích místech, roste i v lužních lesích, podél cest, v příkopech i v parcích, zahradách a na rumištích. Tento druh roste především pod jasany, topolem osikou v oligotrofních dubových habřinách nebo i pod stromy a keři z čeledi Prunaceae.