Kyjovečka hnědavá – Clavulinopsis helvola

(Pers.) Corner

VII – X

Nejedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Clavariaceae – kyjankovité

Vědecká synonyma

Clavaria dissipabilisBritzelm.
Clavaria flammans Berk.
Clavaria helvola Pers.
Clavaria inaequalis var. helvola (Pers.) Fr.
Clavaria similis Boud. & Pat.
Ramariopsis helvola (Pers.) R.H. Petersen

Další názvy

= kyjovečka hnědožlutá
= kyjovečka žlutooranžová

Tento druh jsem našel dvakrát v životě. Poprvé nedaleko domova, v krásném malebném prostředí tří rybníků. Po druhé v mém rajonu a to jen náhodou. Při jednom zastavení a povídání se shýbnu k zemi a najednou vidím krásné žluté plodničky, které mě ihned upoutali. Co jiného člověk může dělat, než zaujmout správnou polohu a jít na fotografování. Díky kecání ji tu máme, jinak bych ani nevěděl, že v mém revíru takto krásně roste. Tato kyjovečka není jedlá, jako všechny ostatní kyjovečky.

Popis

Plodnice 1-7 cm vysoká, 0,15-0,4 cm tlustá, válcovitě, někdy až úzce kyjovitá, často zakřivená, hladká, ve většině případů nevětvená, zablená, jen vzácně s jednoduchým rozdvojením.
Horní část je zaoblená, barvy žloutkově žluté.
Třeň je hladký, barvy světlejší než horní část.

Dužnina tuhá, křehká, vláknitá barvy světle žluté, chuť trochu hořká, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou skoro kulaté, ostnité s drsným hrbolem, s velkými kapkami, bezbarvé, velikosti 4 – 7,5 x 5 – 6,5 µm.

Ekologie

Výskyt červenec až říjen v trávě a mechu na loukách, pastvinách i v lesích. Také ji najdeme podél cest a příkopů.

Nejedlá.

Možné záměny

Kyjovečka krásná (Clavulinopsis laeticolor) která je tenší, roste v lesích na jehličí, barvu má oranžově žlutou. Nejedlá.
Kyjovečka vřetenovitá (Clavulinopsis fusiformis) mající vřetenovité, na obou stranách výrazně zúžené plodnice. Ve stáří má vrchol i bázi hnědnoucí a roste v hustých trsech.
Kyjovečka hnědavá stlačená (Clavulinopsis helvola var. geoglossoides) se liší tím, že její plodnice jsou stlačeně rozšířené a mají hlubokou podélnou rýhu. Je také nejedlá.

Zajímavosti

Mikroskopicky velmi dobře poznatelná houba posle ostnitých výtrusů.

Literatura

Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 280.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 184.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 306, 307.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 64.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 136.

Zdroj: BioLib.cz