Houby na Hlinecku

Muchomůrka tygrovaná – Amanita pantherina

Muchomůrka tygrovaná – Amanita pantherina

(DC.) Kromb.

VI – IX

Smrtelně jedovatá

říše Fungihouby » třída Agaricomycetesstopkovýtrusé » řád Agaricalespečárkotvaré » čeleď Amanitaceaemuchomůrkovité

Vědecká synonyma

Agaricus pantherinusDC.
Amanita pantherina Gonn. & Rabenh.
Amanita pantherina (Gonn. & Rabenh.) E.-J. Gilbert
Amanita pantherina f. robusta A. Pearson
Další názvy

= muchomůrka panterová
Muchomůrka tygrovaná nebo panterová roste na Hlinecku zřídka. Většinou ji nalézám v nižších partiích okresu, ale i přesto jsem panterku nalezl přímo v mých lokalitách. Nejvíce však v dubo-habrových lesích, než v jehličnanech. V jehličnanech spíše nalézám muchomůrku jízlivou. Muchomůrka tygrovaná neroste (alespoň tady) v hlubokých smrkových monokulturách, ale spíše ve smíšených porostech (borovice, smrk). Naposled byla panterka viděná u známého srubu. Lehko se nechá zaměnit s muchomůrkou šedivkou. Kdo sbírá šedivky, raději je vždy vyjmout celé plodnice, zkontrolovat závoj a hlízu – spodek třeně. Nesmí mít na konci hlízky-kalichu, tento proužek, který je zde na fotografii. Šedivka má závoj rýhovaný, panterka hladký. Pozor je jedovatá, obsahuje mykotropin, muskarin, cholin a další druhy jedů. Otravy jí působené jsou mykoatropinového typu (podobají se otravám atropinem). První příznaky se projevují za půl až dvě hodiny po požití pokrmu. Otravy mohou mít těžký průběh a bez včasného léčení v nemocnici mohou přivodit smrt. Ve větším ohrožení jsou hlavně osoby s poruchami oběhové soustavy a srdce. Toxiny ovlivňují nervový systém. Jsou termostabilní (varem se neničí).

Na myku.cz popisují: Často se dostavuje stav podobný alkoholovému opojení, otrávený hodně mluví, bez příčiny se směje nebo pláče, bije sám sebe, pobíhá, tyká lékaři i sestře, někdy jim hrubě, až sprostě nedává. Inzultovaný lékař zapsal jednou do chorobopisu, že pacient se choval jako „vzrušený primitiv“.

Popis

Klobouk 4-10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, ve stáří až plochý, hladký. Okraj je rýhovaný. Barvy je světla až tmavě hnědé, nebo šedé, přecházející do olivově šedé. Celý je pokryt bílými, snadno smytelnými bradavkami.
Lupeny jsou volné, husté, úzké, nestejnoměrně vysoké a bílé.
Prsten je tenký, vysutý, bílý a nerýhovaný.
Třeň 6-15 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, válcovitý, vláknitý až jemně šupinkatý, barvy bílé, na konci zakončený hlízou s polovolnou pochvou, která má nad sebou 1-2 přídavné kroužky.
Dužnina bílá, křehká, po poranění zůstává voskově bílá, chuť nasládlá, vůni má nenápadnou, slabě ředkvová až zemitou.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní, bezbarvé, neamyloidní, velikosti 10-12 x 7-8 µm.

Ekologie

Výskyt červen až září, dosti hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v druhotných smíšených lesích. Listnaté i jehličnaté lesy, hlavně smrkové v rovinách i pahorkatinách. Najdeme ji v kulturních smrčinách, dubo-habrových hájích, vápnomilných a orchidejových bučinách. Upřednostňuje teplejší oblasti, listnaté lesy a nevápenaté půdy. V Podkrkonoší se vyskytuje sporadicky. Zde se spíše najde její odrůda t.j. forma jedlová.

Smrtelně jedovatá.

Možné záměny

Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) – jedlá
Muchomůrka šedivka (Amanita spissa) – jedlá
Muchomůrka tygrovaná jedlová (Amanita pantherina var. abietinum) – jedovatá

Zajímavosti

Co se jedovatosti týče, obsahuje stejné toxické látky jako Muchomůrka červená (Amanita muscaria), ale ve větší koncentraci. Tyto otravy u osob s oběhovými a srdečními chorobami mohou skončit tragicky. První příznaky se objevují za 30-60 minut bolestí hlavy a nevolností. Ve staré literatuře je někdy popisována jako Muchomůrka šedivka (Amanita spissa).
Zdrojový popis: BioLib.cz

Posted in A - Z / Kudlův atlas hub


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *