Intoxikace z pohledu intoxikovaných – Lysohlávky

Po několikahodinovém studování znaků, jak nejlépe rozpoznat lysohlávky, jsem se jednoho krásného říjnového dne je vydala hledat. Po druhé hodině bloudění v lese, kdy už jsem to chtěla vzít a v duchu jsem začala houbičky prosit, aby se mi ukázaly, se smilovaly a objevily se. Nejdřív jen pár hlaviček a za chvíli se ukázaly celé rodiny, které se krčily pod kopřivami a čekaly na mě.

Byla jsem v lese s kamaráde, co při té příležitosti venčil psa. Byl výjimečně krásný den a nic mi nebránilo je ihned vyzkoušet. Dala jsem si nejprve 10 a po 20 minutách, kdy se nic nedělo, ještě 3 kloboučky. Po dalších několika minutách to začalo přicházet. Příšerné zívání, a pořád a silné a přímo otravující. Naštěstí za chvíli pominulo a můj pohled zůstal viset na kmeni ohromné borovice, osvětlené zapadajícím sluncem. Byla nádherná a její větvě i ostatních stromů se nádherně vlnily, jako odraz vody, když do ní hodíte kámen. Spolu s větvemi se začaly lehce vlnit i kmeny, které takto tančily v teplých barvách podzimního slunce. Musela jsem se jít podívat zblízka na tu roztančenou borovici. Postavila jsem se zády k jejímu holému kmeni a zvedla hlavu, zadívajíc se do vysoko posazené koruny. Její větvě se ve větru vlnily, jako mořská sasanka. Díky houbičkám jsem mohla vnímat celou krásu detailů pohybu v jeden okamžik. Bylo jen tady a teď a chtěla jsem, aby to trvalo věčnost. Ovšem jsme pouze lidi a nejsme stavění na věčné postávání, takže bolest za krkem mě donutila si najít vhodnější místo na zemi. Nechtělo se mi vstávat, měla jsem unavené nohy a koukala jsem se na tu podzimní nádheru. Za chvíli už slunce přestalo hřát, tak jsme se vydali na cestu domů. To jsem si ale stihla všimnout, jak naprosto dokonale ladí kamarádův pes s okolo rostoucí trávou a červeno hnědě zbarvenou zemí. Barvy byly nádherné všude kam, jsem se podívala, všechno spolu ladilo a bylo to dokonalé takové, jaké to bylo. Napřed se jelo na nákup. Cesta autem byla úžasná. Jeli jsme lesem a přišlo mi, že stojím a okolí proudí kolem mě.

Člověk by neřekl, ale pobyt v supermarketu na houbách je naprosto úžasná věc. Ta spousta barev a přišlo mi legrační, že výrobky stojí jeden vedle druhého. Modrý mléko vedle modrého mléka a vedle modrého mléka. Vlastně 3 modrá mléka vedle sebe. A další, tentokrát s jogurtem, sýrem apod.. Proboha proč? Spousta mihotajících barev mě naprosto uchválila a tak jsem se prostory obchodu procházela a dělala, že něco hledám. Pořád jsem měla pocit, že to na mě lidi musí poznat, ale byl to jen pocit. Odcházela jsem aspoň s rohlíkama – aby se neřeklo. Po cestě domů jsem cítila, že stav už dojíždí, nicméně když jsem třídila na noviny zbylé lysohlávky, dávali seriál Simpsonovi, který mi (nečekaně) přišel o dost vtipnější, než jindy.

Tohle byla moje první zkušenost s bohémskou houbou, nádherná, barevná, vtipná a dokonalá. Chtěla bych toto ukončit velkým poděkováním kouzelným houbám, že mi umožnily zažít, prožít a vidět. Hluboce děkuji Weaving 2012 Biotox.cz