Klouzek slizký – Suillus viscidus
Klouzek slizký – Suillus viscidus (L.) Fr.
V – X
Jedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Suillaceae – klouzkovité
Vědecká synonyma
Boletopsis viscida(L.) Henn.
Boletus aeruginascens Secr.
Boletus laricinus Berk.
Boletus viscidus L.
Fuscoboletinus aeruginascens (Secr. ex Snell) Pomerl. & A.H. Sm.
Fuscoboletinus laricinus (Berk.) Bessette
Fuscoboletinus viscidus (L.) Grund & K.A. Harrison
Ixocomus viscidus (Fr. & Hök) Quél.
Suillus aeruginascens Secr. ex Snell
Suillus laricinus (Berk.) Kuntze
Boletus aeruginascens Secr.
Boletus laricinus Berk.
Boletus viscidus L.
Fuscoboletinus aeruginascens (Secr. ex Snell) Pomerl. & A.H. Sm.
Fuscoboletinus laricinus (Berk.) Bessette
Fuscoboletinus viscidus (L.) Grund & K.A. Harrison
Ixocomus viscidus (Fr. & Hök) Quél.
Suillus aeruginascens Secr. ex Snell
Suillus laricinus (Berk.) Kuntze
Tento druh nacházím teprve pátým rokem. Poprvé se tento druh objevil u vesničky Vortová. Druhá lokalita je v nadmořské nižší výšce u Miřetic. Tady na kopci klouzek roste v jedné škarpě, druhý ve dubo modřínovém porostu mezi klouzkem sličným a dutonožkou. Tento druh nesbírám pro jeho zdejší malý výskyt. Většinou jej nacházím kolem konce prázdnin a převážně v měsíci září. Klouzek slizký je jedlý.Popis
Klobouk 4-13 cm v průměru, slizký, za sucha radiálně vláknitý až jemně vláknitě šupinkatý, na středu s hrbolem, obvykle olivově šedý, jindy je to směsice barevných tónů, olivově šedý, červenavě šedý, může být i nahnědlý. Na okraji je ověnčen zbytky bílého vela. Po otlačení tmavne. Pokožka je slupitelná.
Rourky jsou široce přirostlé ke třeni až sbíhavé, v mládí barvy špinavě bělavé, později šedé až šedohnědé. Póry mají stejnou barvu, ale jen o něco tmavší. V dospělosti jsou hranaté a dosti velké (přes 1 mm) v mládí jsou zakryté bělavým až žlutavým závojem, později pomíjivým.
Prsten je slizký, valovitý bělavý až hnědyvý a je utvořen z bělavého vela, které v mládí zakrývá rourky. Později mizí.
Třeň 4-12 cm dlouhý, 0,6-2,5 cm tlustý, válcovitý, někdy až mírně kyjovitý, občas pokřivený, nad prstenem síťkovaný od sbíhajících rourek, pod prstenem nepravidelně jamkatý. Barvy žlutošedé.
Dužnina je masitá a zprvu dosti tvrdá, pak měkká, nejdříve barvy bělavé, později šedé, ve třeni nažloutlá. Na řezu nad rourkami slabě šedomodrající. Vůně slabě ovocná, chuť nenápadná. S louhem draselným nezelená ale roztokem čpavku karmínově červená.
Výtrusný prach je šedohnědý až tmavohnědý, výtrusy jsou vřetenovitě elipsoidní, barvy světle žluté a 10-14 x 4-5 µm velké.
Rourky jsou široce přirostlé ke třeni až sbíhavé, v mládí barvy špinavě bělavé, později šedé až šedohnědé. Póry mají stejnou barvu, ale jen o něco tmavší. V dospělosti jsou hranaté a dosti velké (přes 1 mm) v mládí jsou zakryté bělavým až žlutavým závojem, později pomíjivým.
Prsten je slizký, valovitý bělavý až hnědyvý a je utvořen z bělavého vela, které v mládí zakrývá rourky. Později mizí.
Třeň 4-12 cm dlouhý, 0,6-2,5 cm tlustý, válcovitý, někdy až mírně kyjovitý, občas pokřivený, nad prstenem síťkovaný od sbíhajících rourek, pod prstenem nepravidelně jamkatý. Barvy žlutošedé.
Dužnina je masitá a zprvu dosti tvrdá, pak měkká, nejdříve barvy bělavé, později šedé, ve třeni nažloutlá. Na řezu nad rourkami slabě šedomodrající. Vůně slabě ovocná, chuť nenápadná. S louhem draselným nezelená ale roztokem čpavku karmínově červená.
Výtrusný prach je šedohnědý až tmavohnědý, výtrusy jsou vřetenovitě elipsoidní, barvy světle žluté a 10-14 x 4-5 µm velké.
Ekologie
Výskyt květen až říjen, modřínové hájky nebo smíšené lesy s převahou modřínů ale i mimo les v hájích a parcích. Všude dosti rozšířený, až do vysokohorských poloh, ve skupinách v trávě ale vždy pod modříny.
Jedlý.
Možné záměny
Klouzek Bresadolův (Suillus viscidus var. bresadolae) jež má kaštanově hnědý klobouk a pod prstenem je olivově nebo červenohnědý. Je jedlý.
Zajímavosti
Houbaři jej málo sbírají. Staré plodnice jsou měkké a méně chutné. Tvoří mykorhizu s modřínem. Začal se v Čechách vyskytovat v 18 století.
Literatura
Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 49.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 144.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 678, 742, 743.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 366.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 216.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 126, 197.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 106.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 56.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 49.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 144.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 678, 742, 743.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 366.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 216.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 126, 197.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 106.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 56.
Zdroj: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář