Pavučinec vítězný – Cortinarius triumphans
Pavučinec vítězný – Cortinarius triumphans
Fr., 1838
VIII – X
Jedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Cortinariaceae – pavučincovité
Vědecká synonyma
Cortinarius crocolitusQuél.
Další názvy
= pavučinec sladkovinný
= pavučinec slámožlutý
= pavučinec zlatý
= pavučinec slámožlutý
= pavučinec zlatý
Tento pavučinec roste na Hlinecku na několika lokalitách. Většinou, tam, kde je vlhčí podlaží. Přechod ze suchého 
do bažinatého, nebo kraje březových remízků, ale najde se i na suchém podlaží. Nejvíce se mi objevuje v jednom březovém hájku. Roste jednotlivě i ve skupinách. Několik druhů pavučinců je jedlých, ale já osobně tento druh nevyhledávám, čili ani nesbírám. Rod pavučinec, je pro mne dosti složitý. Jedinou houbu, kterou sbírám a která se řadí do tohoto rodu je, sluka svraskalá, na kterou nedám dopustit. Udává se, že tento pavučinec je jedlý. Pavučinec vítězný roste nejvíce v měsíci září-říjen.
do bažinatého, nebo kraje březových remízků, ale najde se i na suchém podlaží. Nejvíce se mi objevuje v jednom březovém hájku. Roste jednotlivě i ve skupinách. Několik druhů pavučinců je jedlých, ale já osobně tento druh nevyhledávám, čili ani nesbírám. Rod pavučinec, je pro mne dosti složitý. Jedinou houbu, kterou sbírám a která se řadí do tohoto rodu je, sluka svraskalá, na kterou nedám dopustit. Udává se, že tento pavučinec je jedlý. Pavučinec vítězný roste nejvíce v měsíci září-říjen.Popis
Klobouk 3 – 14 cm v průměru, sklenutý, okraj v mládí podvinutý, pak plochý s tupým hrbolem, málo slizký, brzo suchý, slabě hygrofánní, barvy žlutě plavé až do plavě oranžové, k okraji žlutší, na středu tmavší, skoro celý pokrytý přitisklými, plavými hrubými šupinkami.
Lupeny úzké, břichaté, široce připojené, mají barvu krémově hlínovou, pak do okrova, ve stáří až skořicově hnědé a ostří je vroubkované.
Třeň 6 – 16 cm vysoký a 1,2 – 3cm tlustý, na bázi může být tlustý, válcovitý, plný, někdy kyjovitý, na bázi až 4 cm průměr a trochu kořenující. Barvu má běložlutavou, nahoře je žíhaný, vločkovitě hedvábitý, dolů naplavělý zdobený žlutocitrónovými pak plavými kroužky jež jsou oddělitelné.
Kortina je barvy bílé, později plavě rezavé, hojná, skoro prstenitá.
Dužnina masitá, bělavá až zažloutlá, ve tření až modravá, chuť slabě později trochu nepříjemná, chuť mírná.
Výtrusný prach žlutohnědý, výtrusy elipsoidní v podobě švestek nebo citrónu, jemně bradavčité, velikosti 11-15 x 5,5-7 µm.
Lupeny úzké, břichaté, široce připojené, mají barvu krémově hlínovou, pak do okrova, ve stáří až skořicově hnědé a ostří je vroubkované.
Třeň 6 – 16 cm vysoký a 1,2 – 3cm tlustý, na bázi může být tlustý, válcovitý, plný, někdy kyjovitý, na bázi až 4 cm průměr a trochu kořenující. Barvu má běložlutavou, nahoře je žíhaný, vločkovitě hedvábitý, dolů naplavělý zdobený žlutocitrónovými pak plavými kroužky jež jsou oddělitelné.
Kortina je barvy bílé, později plavě rezavé, hojná, skoro prstenitá.
Dužnina masitá, bělavá až zažloutlá, ve tření až modravá, chuť slabě později trochu nepříjemná, chuť mírná.
Výtrusný prach žlutohnědý, výtrusy elipsoidní v podobě švestek nebo citrónu, jemně bradavčité, velikosti 11-15 x 5,5-7 µm.
Ekologie
Výskyt srpen až říjen v travnatých smíšených lesích na křemičitých vlhkých půdách. Upřednostňuje břízy a kyselé půdy.
Jedlý.
Možné záměny
Pavučinec různý (Cortinarius varius) který má tmavší a více oranžově hnědý klobouk a roste v horských jehličnatých lesích. Je jedlý.
Zajímavosti
V některých atlasech je uváděn též pavučinec slámožlutý Cortinarius crocolitus. Pravděpodobně jde o jeden druh, protože jediný rozdíl má být velikost plodnic a výtrusů. V některých atlasech je uváděn jako nejedlý. Lze použít do směsi bez jakýchkoliv následků. Dříve se řadil do rodu Phlegmacium, česky pahřib.
Literatura
Internetové stránky 2008.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str.293.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 252.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 570, 571.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 222.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 154, rok 1970.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.293.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str.293.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 252.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 570, 571.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 222.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 154, rok 1970.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.293.
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář