Ryzec černohlávek – Lactarius lignyotus

Fr., 1857

VII – IX.

jedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Vědecká synonyma

Lactarius fuliginosus var. major
Lactarius geminus P. Karsten, 1868
Lactarius lignyotus Fries in Lindblad, 1855
Lactarius lignyotus f. gracilis Bresadola, 1929
Lactarius lignyotus var. canadensis A.H. Sm. & Hesler, 1962
Lactarius picinus var. americanus A.H. Sm. & Hesler, 1962
Lactarius velenovskyi Pilát, 1950
Lactifluus lignyotus (Fr.) Kuntze, 1891

http://www.youtube.com/watch?v=XfpO1zNSfDI

Tato houbička mi tu začíná růst koncem července, až do pozdního podzimu. Je dosti hojný v podhorských a horských smrčinách na kyselé půdě. V nižších polohách a nížinách tento druh často vůbec nenajdeme. Je to mykorhizní druh. Zdejší biotp černohlávku vyhovuje. Místy je tak hojný, že se nechá nasbírat padesát i více plodnic. Roste tu převážně na vlhčích místech porostlé travou nebo mechem. Letos byl na ryzce zvláštní rok. Černohlávek se dal najít v jakékoli nadmořské výšce, ve velkém množství.

Černohlávek je velice chutná houba. Někteří jej považují jako delikatesu. Já osobně mám černohlávka rád obalený jako řízek, nebo na másle a kmínu. Není špatný zapečený na plechu posypán kořením dle chuti. Doporučuji sbírat. Záměna nehrozí, je jediným svým druhem, i když vlastně je mu podobný ryzec datlí. Jejich rozlišení je jednoduché. Barva na třeni u černohlávka sbíhá až do lupenů u datlího ryzce barva třeně končí u lemu, kraje lupenů. Zde na fotografiích máte krásně vidět rozlišovací znaky. Klikni sem a sám uvidíš 😉

Popis

Klobouk 2 – 10 cm v průměru, v mládí kuželovitý, později vyklenutý až plochý, uprostřed špičatě vyhrblý a žilkovaně vrásčitý, sametový, barvy černohnědé, sazově hnědé až skoro černý (záleží na místě výskytu).
Lupeny husté, připojené až sbíhavé, bílé, později světle okrové, při poranění pozvolna nenápadně červenají.
Třeň 5-10 cm vysoký, dlouhý, 0,4-1,5 cm tlustý, houbovitě vycpaný, nahoře vrásčitý, sametový, barvy černohnědé lehce ulomitelný.
Dužnina bílá, na řezu oranžově žloutnoucí až červenavě hnědnoucí zvláště v bázi třeně, při poranění ronící mléko. Chuť má mírnou, vůni nenápadnou.
Mléko čistě bílé na vzduchu pomalu lososově červenající, bez výrazné vůně a s docela mírnou, až trochu nahořklou chutí. Ve stáří a za sucha může chybět.
Výtrusný prach světle okrově žlutý, výtrusy kulovité, ostnitě síťnaté, amyloidní, průměru 8-10,5 µm.

Ekologie

Výskyt červenec až září dosti hojně v podhorských a horských mechatých přirozených smrčinách na kyselé půdě, na rašeliništích ale i v jiných jehličnatých lesích. Upřednostňuje ztrouchnivělé pařezy.

Jedlý.

Možné záměny

Ryzec smoločerný Lactarius picinus – nejedlý.

Zajímavosti

Výborný jako delikatesa – škvařený ve vyšší vrstvě oleje má chuť pražených mandlí.
V nižších polohách a nížinách tento druh často vůbec nenajdeme. Je to mykorhizní druh.

Literatura

Internetové stránky 2006.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 324, 325.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 236.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str.138.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 7, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 135.

Zdroj: BioLib