Holubinka parková- Russula depallens
Holubinka parková- Russula depallens
(Pers.) Fr.
VI. – IX.
Jedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité
Vědecká synonyma
Agaricus exalbicans(Pers.) J. Otto
Agaricus rosaceus var. exalbicans Pers.
Agaricus rosaceus ß exalbicans Pers.
Russula exalbicans (Pers.) Melzer & Zvára
Russula exalbicans f. decolorata Singer
Russula nauseosa var. pulchella (I.G. Borshch.) Killerm.
Russula pulchella I.G. Borshch.
Russula pulchella f. decolorata (Singer) Vassilkov
Agaricus rosaceus var. exalbicans Pers.
Agaricus rosaceus ß exalbicans Pers.
Russula exalbicans (Pers.) Melzer & Zvára
Russula exalbicans f. decolorata Singer
Russula nauseosa var. pulchella (I.G. Borshch.) Killerm.
Russula pulchella I.G. Borshch.
Russula pulchella f. decolorata (Singer) Vassilkov
Popis
Klobouk 4-10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později až plochý, uprostřed vmáčklý, někdy nepravidelný a zprohýbaný. V mládí masitý, později křehký, okraj ztenčený a dlouho hladký, ve stáří bývá krátce jemně rýhovaný. Barvy karmínově nebo rybízově červené, rychle mimo okraj vybledající do zelenavě nažloutlé až smetanové. Pokožka za sucha lysá a hladká, jen na okraji slupitelná a uprostřed často paprsčitě vrásčitá. Za vlhka lesklá a lepkavá a až do 1/3 slupitelná.
Lupeny v mládí husté, vidlené, tupé, poměrně úzké, obloukovitě prohnuté, křehké nejdříve bílé, později prořídlé, široce připojené smetanové až světle máslové.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,8-2,5 cm tlustý, válcovitý, hladký, v mládí pevné později vatovitě vycpaný barvy bělavé, místy růžově nadechlý,záhy našedlý až šedě žilnatý, u báze nahnědlý.
Dužnina bílá, ve třeni později pórovitá a našedlá, chuť pozvolně palčivá, vůně slabě po strakoši.
Výtrusný prach je máslově žlutý, výtrusy bezbarvé, vejčité až elipsoidní pokryté polokulovitými až tupě kuželovitými bradavkami které tvoří neúplnou síťovou ornamentiku, velikosti 7-10 x 5,5-8 µm.
Lupeny v mládí husté, vidlené, tupé, poměrně úzké, obloukovitě prohnuté, křehké nejdříve bílé, později prořídlé, široce připojené smetanové až světle máslové.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,8-2,5 cm tlustý, válcovitý, hladký, v mládí pevné později vatovitě vycpaný barvy bělavé, místy růžově nadechlý,záhy našedlý až šedě žilnatý, u báze nahnědlý.
Dužnina bílá, ve třeni později pórovitá a našedlá, chuť pozvolně palčivá, vůně slabě po strakoši.
Výtrusný prach je máslově žlutý, výtrusy bezbarvé, vejčité až elipsoidní pokryté polokulovitými až tupě kuželovitými bradavkami které tvoří neúplnou síťovou ornamentiku, velikosti 7-10 x 5,5-8 µm.
Ekologie
Výskyt červen až září pod břízami a osikami, někdy i javory, hlavně v parcích. Upřednostňuje výslunná místa a nevápenatou půdu.
Jedlá, málo chutná, použitelná pouze ve směsi.
Možné záměny
Popsaná byla barevná odchylka holubinka parková odbarvená (Russula exalbicans f. decolorata). jež má velmi vybledlý, skoro bělavý až bílý klobouk – jedlá. Holubinka štíhlá (Russula gracillima), jež je palčivá a roste pod břízami. Je drobnější, velmi křehká. Klobouk je často vyhrblý, někdy olivově nažloutlý, výtrusný prach sytě smetanový. Je nejedlá. Holubinka lesklá (Russula nitida) – plodnice jsou křehčí a více vroubkované okraje klobouku a má izolovaně ostnité výtrusy. Je chutná a jedlá, Holubinka unylá (Russula versicolor) má drobnější a křehčí plodnice, barva klobouku bývá nafialovělá, třen je vždy bílý, dužnina je zřetelně žloutnoucí až okrovějící. Jedlá po tepelné úpravě. Holubinka podrusá (Russula alutacea), jež má klobouk barvy fialové nebo vínově červený, třeň nešednoucí, lupeny ve stáří sytě žluté. Dužnina má chuť mírnou a je jedlá.
Zajímavosti
Nápadná však rychlým vybledáním klobouku i třeně, proto, když je starší, vypadá ošuntěle jako vandrák.
Literatura
Internetové stránky 2013.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 268.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 307
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 108
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 325
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 30, 41, 44, 51, 55.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 103.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 93.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945. str. 200, 201.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 268.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 307
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 108
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 325
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 30, 41, 44, 51, 55.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 103.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 93.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945. str. 200, 201.
Autor: Standa Jirásek
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář