Pavučinec osikový – Cortinarius trivialis

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Cortinariaceae – pavučincovité

Cortinarius collinitus var. trivialis(J.E. Lange) A.H. Sm.
Cortinarius mucifluus sensu Rea
Cortinarius trivialis f. repandus (Ricken) Bidaud, Moënne-Locc. & Reumaux
Inocybe trivialis (J.E. Lange) M.M. Moser
Myxacium collinitum var. repandum Ricken
Myxacium triviale (J.E. Lange) M.M. Moser

= mazavec obecný
= pavučinec obecný
= sliznatka osiková

Klobouk 3 – 13 cm v průměru, polokulovitý, později vyklenutý, ve stáří až plochý. Má výrazně podvinutý okraj a na středu nízký hrbolek Je slizký a lesklý, barvy okrově hnědé až olivově okrové ve středu rezavě hnědý. Za sucha slámově žlutý. Vcelku je dosti masitý. Okraj je v mládí podvinutý, ve stáří velmi jemně čárovaný, ne však rýhovaný.
Lupeny jsou dosti tlusté, zoubkem sbíhavé, nepříliš husté, v mládí zakryté hustou bělavou pavučinou. V mládí barvy bělavé nebo nafialovělé, později rezavě hnědé.
Prsten tvoří pouze zóna bělavé oponky s hnědavými kroužkovitými, slizkými zbytky vela.
Třeň 4 – 14 cm vysoký, 0,7 – 2 cm tlustý, v mládí plný, ve stáří dutý, válcovitý, na bázi ztenčený a zahnutý, kořenující, v mládí a za vlhka velmi slizký. Barvy bělavě nažloutlé. Nahoře bělavý až nafialovělý, od středu k bázi rozpraskaný v pásovité šupiny, které mají barvu šedo olivovou až olivovou.
Dužnina je barvy bělavé nebo nažloutlé, tvrdá, dole ve třeni světle rezavě hnědá, na řezu barvu nemění. Vůně nenápadná, chuť mírná.
Výtrusný prach rezavě hnědý. Výtrusy jsou vejčité, mandlovitě zahrocené, drobně bradavčité, barvy rezavě hnědé, 10-15 x 6-8 µm velké.

Výskyt červenec až říjen hojně ve skupinách, nebo i jednotlivě, v listnatých a smíšených lesích, dubohabrových lesích v nížinách a pahorkatinách na nevápenaté půdě pod listnáči jako jsou duby, vrby a břízy, nejdeme jej i mimo les v křovinách a alejích. Může být i pod jehličnany v přirozených smrčinách pod smrky a borovicemi v horských polohách a podmáčených smrčinách v nižších polohách, jsou-li zde přimíšeny osiky. Upřednostňuje však osiky a jílovité a písčité bohaté půdy.

Jedlý.

Je to mykorhizní houba. Barevně je tento pavučinec velmi proměnlivý. Barvy se zde mění podle věku i stanoviště. Někteří autoři rozlišují ještě pavučinec osikový var. šupinonohý Cortinarius trivialis var. squamosipes, která má olivově žlutý třeň a na něm nahoře bělavé, směrem dolů olivově hnědavé pásy. Jinak je příčně rozpraskaný. Patří do podrodu Myxacium.

Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 62.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 568, 569.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 247.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 300.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 223.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 192.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 152.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 144, 188, 190.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 204.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 66.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 280.

Autor: Standa Jirásek