Helmovka mléčná bílá – Mycena galopus var. candida

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Mycenaceae » rod Mycena – helmovka

Mycena galopus var. albaRea

Klobouk 0,5 – 2 cm v průměru, hladký, suchý, prosvítavě rýhovaný, zvoncovitý až kuželovitý, v mládí ojíněný. Barvy proměnlivé v různých odstínech šedi. Na středu je vždy tmavší a na okraji bělavý. Za vlhka je jemně proužkatý.
Lupeny krátce připojené, vystoupavé, řídké. Barvy bílé až našedlé.
Třeň 3 – 10 cm dlouhý, 0,1 – 0,3 cm tlustý, válcovitý, na vrcholu bělavý ale směrem k bázi přecházející do šedé až červenavě hnědé barvy. Jinak je na bázi bíle štětinkatý a na omak suchý.
Dužnina po poranění roní hojně bílé mléko v klobouku, ale hlavně v bázi třeně. Vůně je slabě ředkvová.
Výtrusný prach světle krémový.

Výskyt červenec až říjen velmi hojně jednotlivě nebo ve skupinách na rozkládajících se zbytcích dřeva a na opadu v jehličnatých lesích jako jsou kulturní smrčiny, přirozené smrčiny, borové porosty, modřínové háky nebo smíšené lesy s převahou modřínů, ale i v listnatých lesích, vřesovištích, loukách ale i na mrtvé rašelině.

Nejedlá.

Helmovka bělomléčná (Mycena galopus var. nigra) – nejedlá.

Zajímavá a lehce poznatelná houba podle ronícího mléka hlavně po utržení v bázi třeně. Utržené plodnice již po 10 hodinách změní svou polohu vlivem zemské přitažlivosti. Jedná se zde o tropismy. Taktéž i u této helmovky se v laboratorních podmínkách podařilo prokázat bioluminiscence, což znamená, že i podhoubí této helmovky může v přírodě světélkovat. Jinak tato houba jako jedna z mnoha druhů způsobuje dekompozici opadu, což znamená, že způsobuje korozívní rozklad.

Internetové stránky 2006.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 196.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 197.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 95, 106, 138, 188, 189, 197.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 119.

Autor: Standa Jirásek