Pavučinec krvavý – Cortinarius sanguineus
Pavučinec krvavý – Cortinarius sanguineus
(Wulfen) Fr.1781
VIII. -X.
Jedovatý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Cortinariaceae – pavučincovité » rod Cortinarius – pavučinec
Vědecká synonyma
Agaricus sanguineus Wulfen
Cortinarius puniceus P.D. Orton
Dermocybe punicea (P.D. Orton) M.M. Moser
Dermocybe sanguinea (Wulfen) Wünsche
Cortinarius puniceus P.D. Orton
Dermocybe punicea (P.D. Orton) M.M. Moser
Dermocybe sanguinea (Wulfen) Wünsche
Další názvy
= kožnatka krvavá
= kožohlav krvavý
= kožohlav krvavý
Popis
Klobouk 2-5 cm v průměru, široce vyklenutý, zaoblený, suchý, jemně hustě vláknitý až vláknitě plstnatý, okraj sklopený a výrazný tupý hrbol na středu. Ve stáří bývá zvlněný. Barvy je karmínově červené a za delšího sucha vybledá. Na středu bývá s hnědým nádechem.
Lupeny jsou řídké, tenké, zoubkem vykrojené a připojené, 0,3-0,4 cm vysoké, ostří nerovné. Barvu mají světle karmínovou až tmavě purpurově červenou, později jsou poprášené rezavými výtrusy. V mládí jsou zakryté pavučinovitým, purpurově karmínovým závojem, který záhy beze stopy zaniká.
Třeň 3-6 cm dlouhý, 0,3-0,7 cm tlustý, válcovitý, podélně silně vrostle vláknitý, dutý, dole trochu zduřelý a často prohnutý. Barvy stejně červené jako klobouk, někdy světlejší s nahnědlým odstínem, nebo jen světle růžový, na spodu až oranžově žlutý.
Dužnina tenká, má růžovočervené višňové zabarvení, často s jemně nafialovělým odstínem. Chuť má nevalnou až nahořklou, vůni jemně ředkvovou, nebo stejnou jako cítíme ve sklepě, kde máme uskladněné brambory, jindy zase voní po mrkvi. Vytlačená šťáva je krvavě červená.
Výtrusný prach barvy rezavé, výtrusy jsou oválné s velmi jemně tečkovanou stěnou, 6,5-9 x 4-5 µm velké.
Lupeny jsou řídké, tenké, zoubkem vykrojené a připojené, 0,3-0,4 cm vysoké, ostří nerovné. Barvu mají světle karmínovou až tmavě purpurově červenou, později jsou poprášené rezavými výtrusy. V mládí jsou zakryté pavučinovitým, purpurově karmínovým závojem, který záhy beze stopy zaniká.
Třeň 3-6 cm dlouhý, 0,3-0,7 cm tlustý, válcovitý, podélně silně vrostle vláknitý, dutý, dole trochu zduřelý a často prohnutý. Barvy stejně červené jako klobouk, někdy světlejší s nahnědlým odstínem, nebo jen světle růžový, na spodu až oranžově žlutý.
Dužnina tenká, má růžovočervené višňové zabarvení, často s jemně nafialovělým odstínem. Chuť má nevalnou až nahořklou, vůni jemně ředkvovou, nebo stejnou jako cítíme ve sklepě, kde máme uskladněné brambory, jindy zase voní po mrkvi. Vytlačená šťáva je krvavě červená.
Výtrusný prach barvy rezavé, výtrusy jsou oválné s velmi jemně tečkovanou stěnou, 6,5-9 x 4-5 µm velké.
Ekologie
Výskyt srpen až říjen dosti vzácně v horských smrčinách, jehličnatých lesích, nebo na pastvinách a loukách při okraji lesa pod jednotlivými stromy. Upřednostňuje kyselé smrčiny, vlhká až podmáčená místa, podhorské a horské polohy a nevápenatou půdu.
Jedovatý.
Možné záměny
Pavučinec krvavě červený (Cortinarius anthracinus) který má klobouk tmavě purpurově hnědý s černými odstíny a okraj je karmínově růžový. Je taktéž jedovatý.
Pavučinec skořicový (Cortinarius cinnamomeus) nemá krvavočervené lupeny a je též jedovatý.
Pavučinec skořicový (Cortinarius cinnamomeus) nemá krvavočervené lupeny a je též jedovatý.
Zajímavosti
Někteří mykologové uvádějí ve starší literatuře tento pavučinec za jedlý (dr. Smotlacha a Veselý) nebo nejedlý (Grimm). Jan Bulíř jej opětovně jedl a tvrdí, že je chuti nevalné až nahořklé.
Literatura
Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 191.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 546
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 292.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 206.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 12 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 136.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 302.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 191.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 546
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 292.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 206.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 12 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 136.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 302.
Autor: Standa Jirásek , Zdroj: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář