Holubinka černající – Russula nigricans

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité » rod Russula – holubinka

Agaricus elephantinus Sowerby
Agaricus nigrescens Lasch
Agaricus nigricans Bull.
Omphalia adusta var. elephantinus (Bolton) Gray
Omphalia adusta ß elephantinus (Bolton) Gray
Russula elephantina (Bolton) Fr.
Russula nigrescens (Krombh.) anon. ined.

= podzemka
= vrzavka

Klobouk 5 – 20 cm v průměru, nízce vyklenutý, později široce nálevkovitý, uprostřed pupkovitě vmáčklý, okraj dlouho ztenčený a podvinutý a tvrdý. Barvy v mládí bílé až bělavé, později šedohnědý a závěrem černohnědý. Pokožka za vlhka mírně slizká, za sucha oschlá matná, za vlka po malých částech od okraje slupitelná.
Lupeny 0,1-0,2 cm od sebe vzdálené, 0,6-1,5 cm vysoké velmi tlusté, prořídlé, přirostlé až krátce sbíhavé, u třeně vykrojené křehké. Mezi dlouhými lupeny se téměř pravidelně střídají kratší lupénky. Barvy bledé až bledě smetanové, později pleťově narůžovělé. Poraněním červenají, posléze šednou, pak hnědnou a závěrem černají. U starších plodnice jsou hlavně na ostří černě zbarvené.
Třeň 2 – 8 cm vysoký, 1 – 4 cm tlustý, válcovitý, velmi tvrdý, v mládí plný, posléze komůrkatý, hladký, bílý, později šedohnědý. Poraněním mění barvy jako klobouk.
Dužnina barvy bílé, tuhá, vůně zemitá, někdy až ovocná, chuť mírná, někdy v lupenech slabě ostrá až ředkvová. Poraněním rychle růžoví až krvavě červená, posléze šedne až černá. Roztokem zelené skalice nejdříve zrůžoví a pak zelená
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou oválné, s velmi jemnou ornamentikou, 7-9 x 6-8 µm velké.

Výskyt červenec až listopad listnaté i jehličnaté lesy, dubohabrové háje, kyselé doubravy a oligotrofní doubravy s písčitými půdami a druhotné smíšené lesy s nevápenitými půdami, obvykle ve skupinách. Upřednostňuje dubo-habrové lesy, nevápenaté půdy.

Jedlá.

holubinka černobílá (Russula albonigra) – jedlá
holubinka osmahlá (Russula adusta) – jedlá
holubinka hustolistá (Russula densifolia) – nejedlá

Velmi dobře určitelná podle černání a tlustých řídkých lupenů. Vhodná k pečení v troubě i k nakládání do octa. V některých krajích je známá pod jmény vrzavka nebo podzemka. Parasituje na ní rovetka pýchavkovitá (Asterophora lycoperdoides).

Internetové stránky 2002.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 306.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 212.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 258.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 180, 190.
Kapesní atlas hub 2 Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 130.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 75, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 65, 70, 78 (příloha 88/172).

Autor: Standa Jirásek, Zdroj: BioLib.cz