Holubinka Quéletova – Russula queletii

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité » rod Russula – holubinka

Russula drimeia var. queletii(Fr.) Rea
Russula flavovirens J. Bommer & M. Rousseau
Russula queletii var. flavovirens (J. Bommer & M. Rousseau) Maire

Klobouk 2-8 m v průměru, v mládí polokulovitý, později sklenutě rozložený, uprostřed s prohlubinkou a někdy s nízkým tupým hrbolem. Je dosti křehký a má podehnutý dosti ostrý někdy slabě rýhovaný okraj. Barvy jsou od temně vínově rudé až po purpurovou. Pokožka je slabě lepkavá, lesklá a slupitelná skoro do středu.
Lupeny jsou husté, křehké, úzké, často rozdvojené a k třeni připojené, v mládí bělavé až našedlé a při pomačkání často zelenají, ve stáří jsou již jen voskově žluté.
Třeň 2-8 cm dlouhý, 0,5-2,5 cm tlustý, k vrcholu poněkud kuželovitě zúžený, hladký, válcovitý, plný, křehký, v dospělosti vatovitě vycpaný, směrem k bázi se lehce rozšiřuje. Barvy je červené, sivě ojíněný.
Dužnina v mládí dosti tuhá, později křehká, bělavá až průsvitně šedá, pod pokožkou klobouku má stejnou barvu jako klobouk. Chuť krutě palčivá, vůně pestřecová nebo nasládlá po angreštovém kompotu.
Výtrusný prach je krémově žlutý. Výtrusy jsou isolovaně ostnité.

Výskyt červenec až říjen, nízké smrčiny, zejména jejich okraje a podál lesních cest mezi travou. Upřednostňuje vápenité půdy a horské polohy.

Nejedlá.

Holubinka jízlivá (Russula sardonia) má citrónové slzící lupeny, roste v borových lesích, má odlišnou ornamentiku výtrusů a je nejedlá.
Holubinka krvavá (Russula sanguinaria) nemá purpurově fialové odstíny ani na klobouku a ani na třeni a roste v borových lesích. Je nejedlá.
Holubinka brunátná (Russula badia) jejíž třeň je většinou bílý s růžovým nádechem a rozemnuté lupeny voní jako cedrové dřevo. Je jedovatá.
Holubinka angreštová (Russula torulosa) je drobnější a tvrdší. Mívá kratší třeň, který je skoro bílý nebo nafialovělý. Lupeny jsou hustší a častěji větvené, Má táž četné kratší lupénky. Je poněkud méně palčivá. Je taktéž nejedlá.

Na čpavek nemá žádnou reakci.

Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 308.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 108.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 322.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 213.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 156.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 138.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 93.

Autor: Standa Jirásek