Letní houby – hřib smrkový a další jedlé a nejedlé hřiby – 4. díl

Mezi nejčastěji sbírané a s oblibou vyhledávané hřiby jistě patří hřib smrkový – Boletus edulis, česky přeloženo hřib jedlý, lidově nazývaný smrčák, smrkovák, bílý hřib, smrkový doubravník … lidových názvů je mnohem a mnohem více. Objevuje se už v červenci, i když hlavní doba jeho růstu je srpen až září, roste do listopadu a v příznivých podmínkách a mírné zimě se objevuje i začátkem prosince. Osobně jsem našel krásné zdravé plodnice 4.12. na Barboru.

Klobouk je až 250 mm, polokulovitý, v mládí polokulovitý, ukrytý pod jehličím nebo listím, bývá bílý, a když se vynoří na světlo, zbarvení se mění na světle hnědé, později je klobouk klenutý až poduškovitý, póry jsou v mládí bílé, později žluté, nakonec zelenoolivové. Třeň je vysoký až 200 mm, v mládí soudkovitý, později kyjovitý, bílý nebo bělavý, v dospělosti v horní polovině nahnědlý, povrch třeně je v dospělosti pokrytý jemnou síťkou. Dužnina je bílá, na řezu barvu nemění, chuť je nasládle hřibovitá, vůně příjemná, houbová.

Nejžádanější jsou sušené hřiby, kde vyniká jejich aroma. (Malá perlička, dříve se babky na trzích přidávaly mezi sušené hřiby, sušené nohy muchomůrky červené, což nelze prakticky rozeznat.) Hřib smrkový roste nejvíce v kyselých jehličnatých lesích, zejména pod smrky, někdy i pod borovicemi, často i pod listnáči, buky, duby a břízami.

Praktickými houbaři velmi vysoce ceněná houba, v kuchyni všestranně použitelná, nejlepší jsou z hřibů smetanové omáčky, z větších klobouků řízky, mladé plodnice jsou výtečné naložené do octa. Pokud využijeme na smaženici jen směs ze smrkových hřibů, ta má pak nasládlou chuť! Nejlepší smaženice je alespoň z 5 druhů hub.

Text: Dalibor Marounek (ReceptyOnLine.cz)