Houby na Hlinecku

Vláknice kuželovitá – Inocybe rimosa

Vláknice kuželovitá – Inocybe rimosa

(Bull.) P. Kumm.
VI. – XI.
Jedovatá
říše Fungihouby » třída Agaricomycetesstopkovýtrusé » řád Agaricalespečárkotvaré » čeleď Inocybaceae
Vědecká synonyma
Agaricus curreyiBerk.
Agaricus fastigiatus Schaeff.
Agaricus rimosus Bull.
Agaricus schistus Cooke & W.G. Sm.
Agmocybe rimosa (Bull.) Earle
Gymnopus rimosus (Bull.) Gray
Inocybe curreyi (Berk.) Sacc.
Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél.
Inocybe fastigiata f. alpina R. Heim
Inocybe fastigiata f. argentata Kühner
Další názvy
= vláknice kuželovitá hnědavá
= vláknice rozpraskaná

Popis

Klobouk 2-10 cm v průměru, v mládí zvoncovitý až ostře kuželovitý a zahrocený, později kuželovitý s výrazným hrbolem, ve stáří až plochý s tupým hrbolem a paprsčitě popraskaný, a na středu bývá velum. Kromě středu je značně vrostle vláknitý. Okraj mívá velmi často na mnoha místech rozpraskaný s odstávajícími vlákny a zprohýbaný až laločnatý, časem obracející se nahoru. Barvy jsou proměnlivé, od bělavé až světle okrová ke slámově žluté, oranžově hnědé až hnědé.
Lupeny jsou skoro volné až zobkem přirostlé, dosti husté, břichaté, k okraji zúžené nestejně dlouhé, barvy v mládí bílé, později našedlé až nažloutlé, ve stáří špinavě žlutohnědé. Na ostří jsou bělavě vločkaté.
Třeň 2-12,5 cm vysoký, 0,2-1,2 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, plný, nahoře vločkatý až vlnatě chlupatý, směrem k bází se ztlušťuje a je hluboko kořenující. Barvy bělavé, nažloutlé až světle žlutohnědé.
Dužnina tenká, barvy bělavé až nažloutlé, chuť nepříjemná, vůně spermatická.
Výtrusný prach špinavě hnědý, výtrusy jou elipsoidní až fazolovité, hladké, barvy hnědé, velikost 9.5-18 x 5-8.5 µm.

Ekologie

Výskyt červen až listopad v listnatém i jehličnatém lese jako jsou Karlštejnské druhotné smrčiny, někdy však i mimo les v parcícch a alejích, v příkopech a při cestách ale také v porostech nizoučkých vrb (mikrosaliceta). Upřednostňuje kyselou půdu a málo výživnou půdu.

Jedovatá.

Možné záměny

Sluka svraskalá (Rozites caperatus) může mít za sucha též rozpraskaný klobouk a je jedlá. Vláknice plžatková (Inocybe hygrophorus) která má menší průměr klobouku a velmi jemně vláknitou pokožku a roste v jehličnatých lesích. Je jedovatá.

Zajímavosti

Dříve bylo rozlišováno několik druhů se kterými se můžeme ve starší literatuře setkat. Je velmi proměnlivá ale vždy má kuželovitý vrchl a výrazně vláknitý klobouk. Jsou to například: Vláknice kuželovitá f. horská Inocybe fastigiata f. alpestris – jedovatá, Vláknice kuželovitá var. alpská Inocybe fastigiata var. alpina – jedovatá, Vláknice kuželovitá var. nahnědlá Inocybe fastigiata var. umbrinella -jedovatá. Při prvních známkách otravy je nutno co nejdříve vyhledat lékaře. Obsahuje velké množstvi muscarinu, který může způsobit těžké onemocnění oběhu krevního a nervů. Začátek se projeví slzením a výrony potu.

Literatura

Internetové stránky 2008.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 228.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 395.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 282, 283.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 233.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 182.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 136.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 214.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 64, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 60, 154.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 331.
Autor textu: Standa Jirásek

Posted in A - Z / Kudlův atlas hub


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *