Penízovka širokolupenná – Megacollybia platyphylla

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Marasmiaceae – špičkovité

Agaricus grammocephalusBull.
Agaricus platyphyllus Pers.
Agaricus repens Fr.
Agaricus tenuiceps Cooke & Massee
Clitocybula platyphylla (Pers.) Malençon & Bertault
Collybia grammocephala (Bull.) Quél.
Collybia platyphylla (Pers. ex Fr.) Kumm
Hydropus platyphyllus (Pers.) Kühner
Oudemansiella platyphylla (Pers.) M.M. Moser.
Tricholoma tenuiceps (Cooke & Massee) Massee

Klobouk 5 -18 cm v průměru, tenkomasý, vodnatý, polokulovitý až vyklenutý, někdy s hrbolkem, radiálně vláknitý, chrupavčitý a holý, ve stáří plochý a rozpukaný, barvy šedohnědé nebo olivově hnědé. Okraj dlouho podvinutý, ostrý, ověšený a roztřepaný.
Lupeny jsou široce připojené, prořídlé, bílé, tlusté, velmi široké (2-3 cm), široce připojené zoubkem až krátce sbíhavé. Na ostří jsou nepravidelně zoubkaté, někdy hnědě brvité.
Třeň 6-15 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý až kyjovitý, chrupkovitě tuhý, dutý, výrazně vláknitě podélně rýhovaný, bíle ojíněný. U vrcholu je jemně vločkatý a na bázi má silné myceliové provazce kterými je připevněna k substrátu (dřevu). Barvy je bělavé nebo světle šedohnědé.
Dužnina bílá, tuhá, vůně zemitá, chuť mírná, někdy až nahořklá
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou krátce elipsoidní až kulovité, hladké, bezbarvé, velikosti 7-10 x 6-8 µm.

Výskyt květen až říjen hojně, jednotlivě nebo ve skupinách v dubo-habrových lesích, v listnatých i jehličnatých lesích ale i druhotných smíšených lesích na nevápenatých půdách a to na rozkládajících se kořenech a pařezech. Upřednostňuje podhorské a horské oblasti.

Nejedlá.

Penízovka dřípená (Clitocybula lacerata), která je menší a velmi vzácná, nejedlá.
Vláknice mravencomilná (Entoloma myrmecophilum), která má růžové lupeny a na bázi třeně není se substrátem spojena velkými provazci. Je jedovatá.
Štítovka jelení (Pluteus cervinus), která je křehká, v dospělosti má růžové lupeny a nemá myceliové provazce. Je také jedlá.

V některých atlasech je uváděna jako jedlá. Je nevalné chuti. Občas ji použiji do směsi, ale pokud je nahořklá může zkazit i dobrou smaženici. Četl jsem recept, kde ji doporučují na řízky. Nemám vyzkoušeno. I když p. Pilát ji uvádí v Mykologickém sborníku (chuti příjemné) já ji ke sběru nedoporučuji. Vyvolává někdy žaludeční i střevní potíže. Roste z myceliových provazců. Dříve podle dlouhých provazců rozlišovali někteří autoři varietu plazivou jako var. repens. Rozkládá dřevní odpad a tím je pro lesnictví užitečná.

Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 171.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 267.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 428.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 197.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.191.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 119.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 130.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 112.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 74.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 22.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 175.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 176.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 37, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 66, 78.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 191.