Strmělka přehrnutá – Lepista flaccida

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Tricholomataceae – čirůvkovité

Agaricus flaccidusSowerby

Agaricus gilvusPers.

Agaricus lentiginosusFr.

Agaricus lobatusSowerby

Agaricus splendensPers.

Clitocybe flaccida(Sowerby) P. Kumm.

Clitocybe flaccida var. gilva(Pers.) anon. ined.

Clitocybe flaccida var. lobata(Sowerby) Romagn. & Bon

Clitocybe gilva(Pers. Ex Fr.) Kumm.

Clitocybe inversa var. flaccida(Sowerby) anon. ined.

Clitocybe inversa var. lobata(Pers.) anon. ined.

Clitocybe lobata(Sowerby) anon. ined.

Clitocybe splendens(Pers.) Gillet

Lepista flaccida f. gilva(Pers.) Krieglst.

Lepista gilva(Pers.) Pat.

Omphalia gilva(Pers.) Gray

Omphalia lobata(Sowerby) Gray

Paralepista gilva(Pers.) Raithelh.

= čirůvka chabá
= strmělka plavá
= strmělka žlutá

Klobouk 1,5-10 cm v průměru, v mládí vyklenutý, později nálevkovitý, hladký, okraj tenký, podvinutý, ve středu bez hrbolu a ve stáří zvlněný a pouze sklopený. Barvu má rezavě hnědou, která vyblédá do světle oranžově hnědé, na středu tmavší. Někdy barvy liškové, kožově žluté nebo okrově oranžové.
Lupeny jednoduché nebo málo vidlené, úzké, dosti husté, sbíhavé na třeň, barvy v mládí krémové, později rezavě hnědé.
Třeň 2-5 cm vysoký, 0,5-1,5 cm tlustý, válcovitý, hladký, pevný, plný, pružný, vláknitě žíhaný, na bázi kyjovitě rozšířený, bíle plstnatý, barvy rezavě hnědé. Ve stáří bývá jakoby vatovitě vycpaný až rourkovitý.
Dužnina v mládí dosti tuhá a pevná, ve stáří měkká až křehká. barvy smetanové s nádechem někdy do rezava, vůně jemná, nasládle houbová, v mládí jemně dřevitá, chuť svíravě nakyslá až slabě nahořklá..
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou kulovité a drobně bradavčité velikosti 3-5 x 3-4,5 µm v průměru.

Výskyt červenec až listopad, většinou v čarodějných kruzích, jehličnaté lesy jako jsou kulturní smrčiny, lze ji však nalézt i v listnatých lesích. Upřednostňuje nevápenaté půdy bohatší na humus a smrkové lesy v rovinách i pahorkatinách.

Nejedlá.

Strmělka žlutá (Lepista gilva, nově považována za letní formu strmělky přehrnuté L. flaccida) mající na klobouku vodnaté skvrny a nemající červené skvrny, lupeny jsou silně vidlené. Roste již od pozdního jara a je nejedlá.
Strmělka Amálčina (Lepista ameliae) má drobnější plodnice s lesklým, ojediněle vodnatě skvrnitým kloboukem zbarveným jako u lišky a s ovocnou vůní. Je nejedlá.
Strmělka nálevkovitá (Clitocybe gibba), která má na středu malý bradavčitý hrbol a je barvy též kožově hnědé. Je jedlá.
Strmělka nalakovaná (Clitocybe vernicosa) má medově žlutý, jakoby nalakovaný klobouk a krátký tlustý třeň. Někteří autoři ji taktéž ztotožňují se strmělkou přehrnutou. Je nejedlá.

Dříve byla považována za jedlou, ale především starší plodnice mohou způsobit žaludeční potíže. Já osobně ji beru do směsí a zatím jsme nikdo z rodiny žádné potíže nepozorovali. Zprudka opečená dostává příjemnou aromatickou vůni ale nahořklá příchuť zůstává. Lze ji i sušit. Někteří autoři uvádí tuto strmělku jako jedovatou, protože obsahuje nepatrné množství muskarinu.

Způsobuje dekompozici opadu, což znamená enzymatický rozklad organického materiálu.
Upozorňuji na to, že Strmělka žlutá je pravděpodobně letní formou strmělky přehrnuté, čemuž odpovídá i zařazení v 9. vydání Ainsworth & Bisby’s Dictionary of the Fungi, 2001. Další latinský platný název pro strmělku přehrnutou je Lepista inversa (Scop.) Pat. 1887. Zařazení do rodu Lepista odpovídá těm strmělkám a čirůvkám, které mají narůžovělý až žlutavý výtrusný prach a bradavčité výtrusy, což u klasických strmělek Clitocybe a čirůvek Tricholoma není.

Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 205.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 337.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999. str. 157, 159, 160.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 82.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 106.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 138, 182, 188, 260.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 184.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 62, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 89 (příloha 36/71).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 126, 128, 129,140, obr. 182.