Čirůvka sírožlutá – Tricholoma sulphureum

(Bull. ex Fr.) Kumm.

VIII – X

Jedovatá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Tricholomataceae – čirůvkovité

Vědecká synonyma

Gymnopus sulphureus(Bull.) Gray

Tento druh čirůvky nalézám pouze na jednom místě a to v okolí Miřetic, v dubo – habrovém lese, s příměsí břízy bělokoré a jehličnanů. Čirůvka se objevuje pravidelně v měsíci září. Pokud by si někdy někdo přivodil otravu po některé z čirůvek, je velmi nepravděpodobné, že by tomu bylo po čirůvce sírožluté. Laik by mohl sice tuto čirůvku zaměnit za čirůvku zlatou či zelánku, ovšem její velmi nepříjemný a pronikavý zápach, připomínající svítiplyn, by jej ihned vyvedl z omylu. Čirůvka sírožlutá je mírně jedovatá.

Popis

Klobouky jsou 3 – 7 cm široké, v mládí sklenuté, potom až rozložené, s nízkým hrbolem uprostřed, nejprve svítivě sírově žluté, později až žlutoolivové, naspodu s řídkými, křehkými, živě sírožlutými lupeny a válcovitým, žlutým, rezavě vláknitým, 4 – 7 cm dlouhým a 6 – 12 mm širokým třeněm. Dužnina má sírově žlutou barvu, zapáchá po starých rourách od svítiplynu. Výtrusy jsou bezbarvé.

Kde a kdy roste

Čirůvka sírožlutá roste místy dosti hojně v létě od července do listopadu v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, nejčastěji však pod listnáči (duby, buky).

Piktogram

Je jedovatá! Čirůvka sírožlutá se podobá do určité míry jedlé výborné čirůvce zelánce (Tricholoma equestré), která se liší větší masitostí, zelenohnědým kloboukem a příjemně moučnou vůní.

Zajímavosti a rady

Otrávit čirůvkou by se mohl pouze člověk, který by měl problémy s čichem nebo velmi silnou rýmu. Její plodnice totiž hodně zapáchají – někde se píše, že po svítiplynu, jinde zase přirovnávají tento zápach k přeplněné žumpě. Každopádně ji nesbírejte a až ji v lese uvidíte, ihned se vám její jméno vybaví.

Autoři: Hobby.cz , Ve spolupráci s www.houbar.cz