Tuto penízovečku sleduji od malinka. Kolem chaty máme staré vzrostlé borovice, které rok, co rok urodí kvanta šišek. Šišky, které se nestihnou shrabat, se zašlapou do země. Další roky na nich rostou, penízovky provázkové. Nejprve jsem myslel, že se jedná o penízovku smrkovou, protože se o této houbičce moc nehovořilo. Po určitém čase (cca před 10 roky) zjišťuji, že penízovka smrková roste na smrkových šiškách a penízovka provázková na borových. Na borových šiškách též najdeme penízovku nahořklou, ale ta se pozná pouze mikroskopicky a mívá nahořklou chuť. Čili tyto dvě houbičky dávám do jednoho druhu. Na obrázku vidíte penízovku nahořklou (snad), byla dosti hořká ;-). Dále ji hodně nacházím v čistých borovinách se Lžičkovecem šiškovým (Auriscalpium vulgare). Tato houbička je jedlá, ale nevyhledávám ji, kvůli záměně s penízovkou nahořklou. Jednou mi zkazila polévku, ale přesto když jsem na chatě a vařím si polévku, jdu a pět deset plodniček utrhnu, kvůli houbové chuti, ale pozor, každou předem ochutnám, zda není hořká muhehe.
Popis
Klobouk: 10-25 mm, vyklenutý až plochý, lysý, šedě okrový až červenohnědý, v mládí bělavý.
Lupeny: dost husté a široké, bílé až slabě našedlé.
Třeň: 20-80×1-2,5 mm, válcovitý, hladký, na vrcholu bělavý, směrem k bázi okrový až červenavě okrový, vyrůstající z šišky, často i několik centimetrů vzdálené.
Je téměř nerozlišitelná od penízovky smrkové, která však roste na smrkových šiškách a penízovky nahořklé, která rovněž roste na šiškách borových, ale je mírně nahořklá.
Roste hojně jednotlivě nebo po více plodnicích na borových šiškách, brzy z jara.
Portál „Houbař“ má pěkný článek o penízovkách od Vladimíra Antonína.
První pozdravy houbařského jara – penízovky na šiškách
Mezi prvními lupenatými houbami, které brzy na jaře můžeme v přírodě nalézt, jsou drobné penízovky z rodu Strobilurus. U nás se vyskytují tři druhy, všechny rostou na šiškách jehličnanů a všechny tři jsou jedlé. Tyto penízovky jsou podobné špičkám (Marasmius), se kterými jsou příbuzné. Podobají se nejen velikostí a tvarem plodnic, ale také pokožkou klobouku. Ta je tvořena palisádovitě uspořádanou vrstvou kyjovitých nebo hruškovitých buněk, které se odborně říká hymeniderm. Všechny tři druhy jsou navzájem velice podobné. Dají se rozpoznat jednak podle substrátu (smrková nebo borová šiška), někdy však i podle zbarvení (viz dále v textu); druhy na borových šiškách lze bezpečně odlišit pouze pod mikroskopem podle rozdílně utvářených cystid (zvláštních sterilních buněk) na povrchu klobouku a na lupenech.
Jako první z nich (někdy už koncem února, ale obvykle v březnu a dubnu) se objevuje penízovka smrková (S. esculentus). Tvoří plodnice s 10-25 mm velkým, vyklenutým až plochým, šedě okrovým až červenohnědým (v mládí někdy i bělavým) kloboukem, bílými až lehce našedlými lupeny a 20-80 mm dlouhým a 1-2,5 mm tlustým, válcovitým, hladkým třeněm, který je kromě bělavého vrcholu okrový až červenookrový. Roste pouze na smrkových šiškách ponořených těsně pod povrchem půdy nebo ležících na jejím povrchu. Vyrůstá často ve velkých skupinách, takže i přes její drobnost se vyplatí ji sbírat, protože je chutná.
Trvá to sice podstatně déle než sběr masitých druhů, ale odměnou je houbaři „vyhladovělém“ po dlouhém zimním houbařském půstu jídlo z dobré čerstvé houby.
Další dva druhy, penízovka provázková (S. stephanocystis) a penízovka nahořklá (S. tenacellus), rostou na šiškách borových a objevují se o něco později, obvykle až v dubnu a květnu. Penízovka provázková má okrově hnědě až tmavohnědě zbarvený klobouk, který nebývá obvykle za vlhka na okraji prosvítavě rýhovaný, penízovka nahořklá má klobouk často s šedým nádechem (klobouk zbarvený hnědě, bez šedých tónů je však také poměrně častý), na okraji za vlhka slabě prosvítavě rýhovaný; navíc má mírně nahořklou chuť. Přesto je i tento druh uváděn jako jedlý. Bezpečně však tyto dva druhy rozlišíme pouze po mikroskopem, stačí na to i malé zvětšení. Zatímco penízovka provázková má cystidy na povrchu klobouku a lupenů kyjovité nebo urnovité a na vrcholu zaoblené s několika drobnými krystalky, penízovka nahořklá je má vřetenovité, zašpičatělé a bez krystalků. Oba posledně jmenované druhy téměř nikdy nevyrůstají v tak bohatých skupinách jako penízovka smrková.
Napsat komentář