Černorosol borový – Exidia saccharina
Černorosol borový – Exidia saccharina
I.-XII.
Nejedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Auriculariales – boltcovitkotvaré » čeleď Exidiaceae – černorosolovité
Další vzácný černorosol, který mi tu roste je černorosol borový. Pravidelně ho nacházím na padlých kmenech borovic, vždy v předjaří a na podzim. Na jedné kulatině roste vyloženě pravidelně. Při suchém počasí černorosol zasychá, při vydatnějších deštích opět ožívá, jako například Jidášovo ucho a jiné jemu podobné druhy.
Na zbelitovsku píšou: zástupci čeledi Exidiaceae patří mezi nižší houby stopkovýtrusé a rostou převážně na odumřelém a tlejícím dřevě, vzácně i na živých kmenech a větvích. Plodnice vyrůstají ponejvíce za vlhkého a chladného počasí, kdy mají rosolovitou a pružnou konzistenci. Za suchého počasí plodnice černorosolů zasychají a tvoří tenké tmavé povlaky, které však po navlhčení či za deště obnoví svůj původní vzhled.
Z této čeledi u nás roste jediný jedlý a pro sběr doporučený druh – rosolozub huspenitý (Pseudohydnum gelatinosum), který je poživatelný i za syrova a vhodný pro přípravu houbových specialit.
Hlinecko je na černorosoly dosti bohaté. Nevím jak jinde, ale zde rostou skoro všechny druhy a ještě k tomu druhy, které dodnes nikdo neurčil a budu zvědav, jestli mikroskopicky určí …
Podívejte se na video, které se mi povedlo natočit. Je sice nekvalitní, ale je zde znázorněno, když už černorosol roste, roste v takovém to měřítku. Na dlouhé pětimetrové kulatině rostl ze všech stran. Myslím si, že se takovýto nález se povede najít jednou za určitý čas.
Popis
Plodnice 1-3 cm v průměru, 2,5 cm tlustá, je tvořena zhluky vlnovitě zprohýbaných laloků, ztuha rosolovitá, k substrátu přitisklá.
Hymenium vrásčité, jemně žláznatě tečkované, nejdříve světle hnědé, později tmavě hnědé a za sucha černé.
Dužnina pružná, želatinová, poloprůsvitná, vysycháním tuhne. Chuť a vůně žádná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy válcovité až klobásovité, hladké, velikosti 9,5-15 × 3,5-5 μm.
Hymenium vrásčité, jemně žláznatě tečkované, nejdříve světle hnědé, později tmavě hnědé a za sucha černé.
Dužnina pružná, želatinová, poloprůsvitná, vysycháním tuhne. Chuť a vůně žádná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy válcovité až klobásovité, hladké, velikosti 9,5-15 × 3,5-5 μm.
Ekologie
Výskyt leden až prosinec, dosti vzácně pouze na dřevě jehličnanů. U neodkorněných kmenů vyrůstají plodnice zpoza kůry.
Nejedlý.
Možné záměny
Rosolovka listovitá (Tremella foliacea), rostoucí převážně na dřevě listnáčů a mající o mnoho výraznější laloky. Též nejedlá.
Zajímavosti
Plodnice rostou nejdříve samostatně, a později splývají v dosti velké útvary dlouhé až 20 cm. Nejčastější výskyt je leden až duben a listopad až prosinec. Snáší teploty do -5 stupňů a po deštích vždy ožije.
Zdroj: BioLib
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář