Čirůvka májovka – Tricholoma gambosum – Čirovnica májová
Václav Burle má zajímavý článek o čirůvce májovce, která momentálně roste v hojném počtu.
O víkendu jsem našel čirůvku májovku – formu žlutou. Viz fotografie
Má v článku i zajímavou anketu, kdo má zájem může svým kliknutím přispět svým hlasem.
Zde je článek Václava Burleho
Plodnice čirůvky májovky, která má takové divné tvary. Něco takového jsem v životě neviděl. Příroda je mocná čarodějka a my musíme být při hledání, konzumování hub, velice opatrní….
Májovka je jedna z prvních hub, na kterou se každý skalní houbař těší. Den co den prověřuje lokality a první nálezy jsou lepší, radostnější, než plné koše hub v letních a podzimních měsících. Pro méně zdatné jedince je to však stále plodnice záhadná. Atlasy, přednášky odborníků, články v novinách a časopisech, televizní pořady, oprávněně straší možnou záměnou s prudce jedovatou vláknicí a závojenkou olovovou. Podle významného mykologa pana Baiera je určení májovky velice jednoduché. Uložíte plodnice na noc do ledničky. Když druhý den ráno budou houby jednoznačně bílé je to májovka. Jestliže načervenalé, růžové, tak jsou to houby jedovaté. Na toto pravidlo však moc nespoléhejte. Naučte se májovku dobře znát. Jiné cesty není.
Odměnou pak je opravdu vynikající pochoutka. Delikates! Nejraději jí mám jen tak na másle a minimálně vajíčka. Musím cítit její chuť. Miluji jí také pro její pevnost, tvrdost. Vřele doporučuji.
A co takhle více -čti hodně- sádla a udělat si škvarečky. Trvá to asi tak deset minut, kdy se vyvaří z hub voda. Přidáme pouze odměřeně kmín a sůl.
Chybu nemá ani první letošní smetanová omáčka. Zásadou je nic nepřehánět. Houba musí být cítit na jazyku a v nosíčku vonět.
Poznámka:
/11. srpna 2009/ – S vynikající informací přišel dnes mezi houbaře světový, evropský mykolog, jeden z nástupců Smotlachů, ing. Jiří Baier.
Ověřil, že čirůvku májovku lze přesadit z jejího stanoviště například na zahradu, za chalupu, chatu. Předpokladem je, že vybereme podobné místo. Rýčem vyjmeme do hloubky známé stanoviště májovky, aby v balu bylo co nejvíce podhoubí. Potom balík přeneseme do předem vhodně vybraného prostředí. Prosím je to pouze úvaha, že takto se dá čirůvka májovka pěstovat. Nedělejme to však. Neničme přirodu, houby. Jednodušší je, si pro májovky do lesa, křovin, dojít! Že ano…
Rovněž veřejnost informoval, že čirůvka májovka je pravým lékem pro alergiky. V období jejího růstu, tedy v době, kdy postižení začínají mít problémy, doporučuje ji jíst syrovou a pozitivní výsledek se dostaví. /Moc by mě zajímalo, zda se dá tato léčba prodloužit požíváním například májovky sušené. Dejte nám příští rok prosím vědět. Děkuji./
Podle pana ing. Baiera je čirůvka májovka darem i pro diabetiky. Pravděpodobně opět za syrova, jejich problém s cukrovkou zmizí. Týká se to samozřejmě jen těch nemocných, kteří mají tuto chorobu v lehkém stavu.
Dovolil jsem si vložit do článku mojí fotografii, snad se Václav nebude zlobit.
Kdyby ano, článek smažu
Pan ing. Baier v jednom televizním pořadu řekl: „Májovky rostou od dubna do listopadu. Musíme však vědět, kam si máme pro ně dojít.“
Máte prosím nějaké podobné zkušenosti s hlívou ústřičnou? Napište zde do komentářů. Děkuji. Již delší dobu se snažím sehnat výsledek renomované laboratoře s červeným kulatým razítkem, zda ty -báje- o léčivosti hlívy jsou pravdivé. Bohužel marně. Spojil jsem se dokonce s jednou lékařkou, která -prý- úspěšně hlívou odstraňuje bradavice. Když jsem projevil zájem si pohovořit, tak se odmlčela. Nedostává snad od výrobce zázračného preparátu nějakou tu odměnu? S těmito podvody se v poslední době mezi lékaři roztrhl pytel!!! Více když si zde na blogu klikneš hlíva…
Zajímavost: Jednou jsem narazil na spousta májovek. Bohužel byly takové jiné, tmavé. Nebyl jsem si jistý jest-li jsou to ony. Zbytečně zůstaly v lese. Dnes již vím a po následujících řádncích budete vědět i vy.
Vedle světlých, bílých, čirůvek májovek, roste i forma TMAVÁ. Plodnice jsou úplně stejné, ale hlavičky jsou tmavší, do světle hněda. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že vyrostly na méně osvětleném stanovišti. Zastíněné místo. Možná, že důvod bude úplně jiný. Kdo na tuto záležitost zná odpověď, tak nám jistě rád odpoví dole v komentářích. Podle znalců, gurmánů, jsou chuťově oba „druhy“ stejné. Ono se s největší pravděpodobností jedná o druh jediný!
Varianta žlutá
Přikláním se k názoru, že bílá roste tam, kde je hodně světla. Tmavší do hněda tam, kde je světla méně. Mám jednu lokalitu, starý třešňový sad, který stále více zarůstá v lesík. Dříve tam byly pouze májovky bílé a dnes, /2010/, již pouze ty hnědé. Bílou jsem letos nenašel ani jedinou.
Zajímavost od Jána Šuvady od Oravy: „Máme místečko na májovky, na které chodila již má babička s dědečkem. Plácek se za těch 40 – 50 let posunul o necelé dva metry. Plodnice tam ve značném množství nacházíme každoročně.“
Rovněž já Václav Burle chodím na jedno místo již téměř sedmdesát let. Rovněž jsou tam každý rok, ale jejich množství se mění. Máte i vy nějakou podobnou zkušenost?
!!! POZOR – Při sběru májovek a dalších jarních hub si dávejme pozor na prudce jedovatou závojenku olovovou. Každý jarní houbař by jí měl dobře znát. Záměna by byla smrtelná. Roste sice až v letních měsících v dubinách, ale jeden nikdy neví….. že ano! Článek o ní najdete zde na blogu. Stačí jí vyhledat přes zdejší vyhledávač.
MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /JEDLÁ a výtečná/ – Plodnice jsou jak malé, uzavřené, tak i velkých rozměrů. Tuhé, na okraji podvinuté, až 15 cm široké. Májovka silně voní po mouce. To je důležitý určující znak. Roste od dubna, ale nalézáme jí, když víme kde, i v letních měsících. Roste téměř všude mimo les – křoviska, sady, okraje lesů, na stráních a polních cestách, travnatá místa. Májovka roste ve skupinkách, pruzích i kruzích.
Teoreticky je možné jí zaměnit například se závojenkou jarní, olovovou, které jsou zde na blogu k přečtení. Na začátku sběru v dubnu a až téměř do konce máje, nemusíme mít žádné obavy záměny. Ale i zde platí zákon připravenosti. Od závěru května a začátkem června už musíme být moc opatrní.
Naučte se znát její neopakovatelnou vůni, kterou již po celý život nezapomenete. Roste na celém území České republiky, a tak je třeba jen si najít ta svá místečka a bude vymalováno. Přeji vám pěkné toulání přírodou a hodně úspěchu při hledání nejen čirůvky májovky.
Příběh: Již několikrát se stalo, že z ničeho nic, při procházení zarostlého třešňového sadu, jsem ucítil vůni čirůvek májových. Kde nic, tu nic. Plodnice žádné. Za několik dnů, na tom samém místě, bylo jich jak naseto. Je to možné? Nebo jsem jen cítil humus? Máte podobnou zkučenost? Tak napište dole do komentářů!
Nacházíme jí ve velkém množství a kuchyňsky se dá připravit na mnoho způsobů. Je to delikates.
Příběh: Navštívil jsem své věky prověřené místo v bývalém třešňovém sadě, který za poslední roky zarostl do podoby džungle. Sebral jsem své miláčky a pomalu se odebral k domovu. Jak jsem tak koukal, tak jsem s jistotou určil takové jedno hrůzně zarostlé místo. Bohužel jsem nenašel odvahu do toho bordelu vlézt. Za několik dnů jdu zase kolem a koukám, že z porostu vykukují bílé flíčky. Kanadou jsem rozhrnul porost a všude snad stovky obrovských plodnic májovek. Bohužel již byly ve velice špatném stavu….
Na žádost mnohých z vás je zde odvrácena tvář této nádherné májovky.
Na této fotografii je neopakovatelně vidět prostředí, ve kterém se májovka vyskytuje. Jsou to především křoviska na okrajích lesů, luk, vod. Nezapomínejte především prohledávat křovinaté meze mezi loukama. Na jaře uspořádám několik výprav do Českého krasu. Hlašte se nezávazně zde v komentářích… /To platí i pro rok 2010 !!!/
Jedním z důležitých znaků po vůni a tvaru plodnice jsou lupeny, které jsou husté.
Koniklec luční roste právě v období májovek, petrklíčů a desítek dalších přísně chráněných rostlin. Není na světě nic krásnějšího, než se při východu slunce vydat na plácky plné májovek, smržů a kačenek. Ty posledně jmenované obdivujeme, fotografujeme, ale netrháme. Je jich v přírodě málo, tak je raději necháme svému osudu…
OKROTICE BÍLÁ
Na to místo chodím snad již od kojeneckého věku, v jarních měsících, na májovky. Pravděpodobně někdy v předminulém století – a to nepamatuji – zde byly ještě políčka, později zde byl vysazen třešňový sad. Všude kolem vznikl – nevím jak – dubohabrový les. Na jižním svahu, kde býval rovněž převeliký třešňový sad, pak pomalu, ale jistě zvítězil akát. Dnes je již vše zarostlé neprůchodnou vegetací.
Někdy v sedmdesátých letech minulého století, místní národní výbor na jednotlivé třešně, višně, napsal obrovská čísla a stromy přidělil zájemcům. Netrvalo dlouho a o ovoce neměl nikdo zájem. Je to moc práce, pohodlnější bylo koupit chrupky v konzumu. Bylo rozhodnuto a načálstvo na MNV nechalo všechny stromy porazit! Stejně tak jako hrušně a ořešáky před školou. Důvod? Padající listí a plody neměl kdo uklízet. My jako žáčci jsme ovoce česali, sbírali a odevzdávali ke zpracování do školní kuchyně. Jó to je ten pokrok… Staré stromy se kácet nemají. Pan Větvička by mohl na toto téma mluvit hodiny! Proč se nemají letité ovocné dřeviny kácet? Kdo ví, tak jistě rád v komentářích odpoví…
Čirůvek májovek jsem tady nikdy nenacházel mnoho. V průběhu celého měsíce to tak stačilo na dvě smaženice a jednu vynikající omáčku. Dnes, 13. května 2009, to byly doslova orgie. Naplnil jsem do posledního místečka podprdelník armády USA z Vietnamu.
Všude kolem je rezervace chráněných rostlin. Kokořík vonný, dymnivka dutá, kosatec bezlistý, lecha jarní, podléška jaterník, sasanka lesní a další druhy, lilie zlatohlávek – tu jsem tady ještě ale neviděl – a řada dalších, včetně chráněných brouků, živočichů, ptactva. Český malý ráj to napohled… /Uvedené rostliny, houby zde na blogu mají samostatně články, fotografie./
Dnes jsem tady poprvé nalezl i závojenku podtrnku a především okrotici bílou. Nikdy tady nerostla a dnes jí tady jsou desítky. Zázrak. Přesně jak to uvádějí odborníci. Okrotice z přírody mizí, ale na straně druhé se stále více objevuje na nových lokalitách. A to je moc dobře.
Okrotice bílá roste v období jako čirůvka májovka. Jedna tam vzadu vykukuje…. To platilo pro rok 2009. V roce 2010 májovky již odcházely do věčných lovišť a okrotice se teprve vytahovala k nebesům. Po květech ještě nebylo ani památky.
Posted in Galerie fotografií
Napsat komentář