Houby na Hlinecku

Dřevokaz borový – Gloeoporus taxicola

Dřevokaz borový – Gloeoporus taxicola

(Pers.) Gilb. & Ryvarden

také

Dřevokaz borový – Meruliopsis taxicola

(Pers.) Bondartsev, 1959

I. – XII.

Nejedlý

říše Fungihouby » třída Agaricomycetesstopkovýtrusé » řád Polyporaleschorošotvaré » čeleď Meruliaceaedřevokazovité
Vědecká synonyma
Caloporus taxicola (Pers.) Ryvarden
Ceriporia taxicola (Pers.) Komarova
Gloeoporus taxicola (Pers.) Gilb. & Ryvarden
Merulioporia taxicola (Pers.) Bondartsev & Singer
Merulius pulcher (Pers.) Duby
Merulius pulchrum (Pers.) Duby
Merulius taxicola (Pers.) Duby
Physisporus rufus (Schrad.) Gillet
Polyporus albocarneus Velen.
Polyporus haematodes Rostk.
Další názvy
= pórnovitka borová
Tato zajímavá, vzácnější houbička se mi občas objeví v mém revíru na odlomených borových větvičkách. Roste převážně na spodních stranách větviček. Je to nenápadná houba, která splývá s borovou větví, proto je přehlížená. Nacházím ji v čistých borovinách a smrko borovinách. Dřevokaz borový je nejedlý.

Popis

Taxonomické zařazení: oddělení Basidiomycota (houby stopkovýtrusné), třída Agaricomycetes, Incertae sedis, řád Polyporales, čeleď Meruliaceae
Plodnice: resupinátní, 1-3 mm tlustá, pevně přirostlá k substrátu, až několik decimetrů dlouhá, hymenofor pokrývá povrch plodnice a je barvy zprvu okrové nebo oranžové, později masově červené nebo hnědočervené, ve stáří tmavě hnědé, okraj je bílý, až 1 cm široký
Hymenofor: nepravidelný, v mládí labyrintický, později pórovitý
Póry: 2-5/mm, lesklé
Dužnina: velmi tenká, tuhá, pružná, bělavá, bez vůně
Výtrusný prach: bílý
Výtrusy: válcovité, hladké, neamyloidní, 3-5 × 1-1,5 µm velké
Výskyt: celoročně nepříliš hojně na spodní straně větví a padlých kmenů borovic
Poznámky: v atlasech bývá rovněž uváděn pod synonymem Meruliopsis taxicola (Pers.) Bondartsev

Poznámka: Saprofytické dřevokazné houby = Saprofytické houby rostou pouze na odumřelém dřevě a podílejí se na humifikaci a mineralizaci odumřelé dřevní hmoty, čímž umožňují koloběh živin. Saprofytické houby tedy nepředstavují nebezpečí pro živé stromy, ale mohou působit negativně na opracovaném dřevě v budovách a dřevěných stavbách nebo na uskladněném dřevě. Saproparazitické houby napadají nejdříve živou dřevinu a po odumření hostitele pokračují v dekompozici, nebo mohou obsadit jako saprofyt odumřelé části (kořeny nebo větve) živé dřeviny a poté jako parazit infikovat celou dřevinu.

Posted in A - Z / Kudlův atlas hub


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *