Holubinka tečkovaná – Russula vinosa
Holubinka tečkovaná – Russula vinosa
Lindblad 1901
VII. – X.
Jedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité
Vědecká synonyma
Russula decolorans var. obscuraRomell
Russula obscura Romell
Russula obscura Romell
Popis
Klobouk průměr 5 – 12 cm, rozložený, skoro plochý, uprostřed široce vmáčklý až talířovitý, tvrdě a pevně masitý, na okraji hladký, až ve stáří nezřetelně a krátce rýhovaný, v mládí dlouho podehnutý, tupý, zprvu vždy bělavě ojíněný, pokožka většinou vínově, růžově nebo hnědě červená, růžově liláková, ale i šeříková, zřídka ohnivě červená, se středem do okrova nebo naopak do černa, vybledající do okrově žlutavé, hnědavé nebo olivové, v mládí ojíněná, pak šedobíle krupičkatá nebo alespoň na středu tečkovaná, za vlhka slizká, za sucha lesklá asi do 1/3 poloměru klobouku slupitelná.
Lupeny mírně husté pak prořídlé, bílé, později smetanové nebo kalně citrónové až světle okrové, na ostří někdy narůžovělé, stářím význačně šednoucí, dosti tlusté, na okraji klobouku zaoblené, u třeně volné, 0,4 – 1,1 cm široké, křehké.
Třeň 3 – 7 cm dlouhý, 1,5 – 3 cm tlustý, válcovitý, bílý nebo zčásti purpurový či narůžovělý, od spodu šednoucí a posléze černající, lysý, hladký nebo vrásčitý, tvrdý a plný, pak houbovitý, v mládí plný, později jakoby vycpaný.
Dužnina křehká, bílá, na řezu a stářím šednoucí ( tato vlastnost se nejlépe pozoruje na příčném řezu spodní části třeně, kde se projevuje jako makově šedé zbarvení), pod pokožkou klobouku narůžovělá, vůně nenápadná nebo lehce nakyslá, chuť v mládí dosti ostrá, později mírná.
Výtrusný prach bělavý nebo světle smetanový, výtrusy jsou oválné s kuželovitými osténkami, velké 8-11 x 6,5-8,5 µm.
Lupeny mírně husté pak prořídlé, bílé, později smetanové nebo kalně citrónové až světle okrové, na ostří někdy narůžovělé, stářím význačně šednoucí, dosti tlusté, na okraji klobouku zaoblené, u třeně volné, 0,4 – 1,1 cm široké, křehké.
Třeň 3 – 7 cm dlouhý, 1,5 – 3 cm tlustý, válcovitý, bílý nebo zčásti purpurový či narůžovělý, od spodu šednoucí a posléze černající, lysý, hladký nebo vrásčitý, tvrdý a plný, pak houbovitý, v mládí plný, později jakoby vycpaný.
Dužnina křehká, bílá, na řezu a stářím šednoucí ( tato vlastnost se nejlépe pozoruje na příčném řezu spodní části třeně, kde se projevuje jako makově šedé zbarvení), pod pokožkou klobouku narůžovělá, vůně nenápadná nebo lehce nakyslá, chuť v mládí dosti ostrá, později mírná.
Výtrusný prach bělavý nebo světle smetanový, výtrusy jsou oválné s kuželovitými osténkami, velké 8-11 x 6,5-8,5 µm.
Ekologie
Výskyt červenec až říjen v jehličnatých lesích, zvláště ve starých smrčinách, v jehličí a mechu, převážně v podhorských a horských polohách, na kyselých půdách a rašelině, často pospolitě.
Jedlá.
Možné záměny
Holubinka jahodová (Russula paludosa) je v mládí trochu palčivá v lupenech má živě červenou barvu bez fialových odstínů, dužnina šedne jen nepatrně a na ostří lupenů ve stáří někdy červená. Liší se též výtrusy, které mají výraznější ornamentiku. Je jedlá.
Holubinka odbarvená (Russula decolorans) – klobouk je meruňkově oranžový nebo cihlově červený bez fialových odstínů. Má větší výtrusy s výraznější ornamentikou, je jedlá.
Holubinka vrhavka (Russula emetica) mající klobouk jasně červený a třeň s dužninou čistě bílé, nešednoucí, lupeny čistě bílé, později slabě nažloutlé. Má ihned ostře palčivou chuť a je jedovatá.
Holubinka celokrajná (Russula integra var. integra) nemá ojíněný klobouk a žádné části plodnice stářím nešednou. Je jedlá.
Holubinka odbarvená (Russula decolorans) – klobouk je meruňkově oranžový nebo cihlově červený bez fialových odstínů. Má větší výtrusy s výraznější ornamentikou, je jedlá.
Holubinka vrhavka (Russula emetica) mající klobouk jasně červený a třeň s dužninou čistě bílé, nešednoucí, lupeny čistě bílé, později slabě nažloutlé. Má ihned ostře palčivou chuť a je jedovatá.
Holubinka celokrajná (Russula integra var. integra) nemá ojíněný klobouk a žádné části plodnice stářím nešednou. Je jedlá.
Zajímavosti
V některých atlasech je uváděna jako nejedlá, s čímž nesouhlasím. Já a celá rodina již mnoho let ji bez problémů konzumujeme. U nás roste velmi hojně.
Literatura
Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 80.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 110, 111.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 374.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 126.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 134.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 87.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 80.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 110, 111.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 374.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 126.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 134.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 87.
Autor: Standa Jirásek
BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář