Ryzec ryšavý – Lactarius rufus

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Agaricus rufusScop.
Galorrheus rufus (Scop.) P. Kumm.
Lactarius mollis D.A. Reid
Lactarius rufus var. exumbonatus Boud.
Lactifluus rufus (Scop.) Kuntze

Klobouk v průměru 2,5 – 11 cm, v mládí kuželovitý, později ploše vyklenutý, suchý, na středu často vtlačený se špičatým hrbolkem uprostřed, barvy červenohnědé nebo tmavě červené se stříbřitým leskem, který způsobují vlákna na povrchu. Někdy má světlejší pás na okraji. V mládí je též na okraji klobouku trochu plstnatý.
Lupeny dosti husté, sbíhavé na třeň, smíšené s mezilupeny a málo větvené. Barvy v mládí bílé s masově růžovým odstínem, později světlehnědé se špinavými skvrnami. Ve stáří bíle poprášené,
Třeň 3 – 12 cm dlouhý, 0,5 – 2 cm tlustý, křehký, válcovitý, u vrcholu smáčklý a rýhovaný, na bázi zašpičatělý, brzo vatovitý, posléze dutý, dlouze vláknitý, barvy o něco světlejší než klobouk, u vrcholu trvale bělavý.
Dužnina světlá, brzy se zbarvující do červena, pevná, vůně nevýrazná kaučukové nebo po pryskyřičném dřevě, Chuť po chvíli velice palčivá. Na řezu roní bílé mléko, jež je ostře palčivé, na vzduchu barvu nemění.
Výtrusný prach bělavý, výtrusy jsou krátce elipsoidní, mají síťovou ornamentiku, amyloidní, bezbarvé, velikosti 8-9,5 x 6,5-7,5 µm.

Výskyt květen až listopad, hojný, pod jehličnany a břízami, většinou na kyselých půdách, smrkové monokultury v rovině a pahorkatině na nevápenaté půdě, přirozené borové lesy na píscích a v rašeliništích borových porostů nebo smrčin s příměsí břízy, na vrchovištích a přechodných rašeliništích

Nejedlý.

Ryzec kafrový (Lactarius camphoratus) má vodnaté mléko, voní silně, hlavně při sušení, jako kafr, maggi nebo po cigorce. Je jedlý.
Ryzec syrovinka Lactarius volemus voní po rybině a nepálí, má větší velikost a na středu nemá ostrý hrbol. Lupeny po poranění rezavějí. Je jedlý.
Ryzec hnědočervený (Lactarius badiosanguineus) má klobouk výrazně kaštanově hnědočervený s tmavším středem a stejně zbarvený třeň. Lupeny jsou oranžové a je nejedlý.
Ryzec rašeliníkový (Lactarius sphagneti) má podobnou barvu jako ryzec ryšavý. Roste však ve vlhkých bažinatých smrkových a borových lesích. Je nejedlý.
Ryzec dubový (Lactarius quietus) se liší pruhatým kloboukem, hořkým mlékem a výskytem hlavně pod duby. Je nejedlý.
Ryzec játrohnědý (=ryzec játrový, Lactarius hepaticus) se liší hlavně tím, že při zasychání bílé mléko žloutne. Je nejedlý.

Po nasolení je někde uváděn jako jedlý. V klíči lupenatých hub přítel Pilát doslova uvádí: Uvařený je jedlý, ale nevalné chuti, po zvláštní přípravě někomu však chutná.
Vyskytuje se i za suchého počasí. Tvoří mykorhizu s listnáči i jehličnany, např. s blatkou nebo kosodřevinou horskou.
Konzumace této houby je problematická, jelikož tento druh může ve zvýšené míře v sobě koncentrovat radioizotopy. Patří mezi ty, u nichž byla zjištěna nejvyšší míra radioaktivity.

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 327.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 311.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 388, 389, 398.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 301, 305.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 208.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 196, 197, 198.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 228, 240.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 176
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 166, 168
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 164
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197, 216, 254.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 120
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 140, 142.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 75, č. 8-10 str. 140, 142 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 88, 92, 93, 120, 121, příloha 84/163.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 100, 101.

Zdroj: BioLib.cz