Bedla zardělá – Leucoagaricus leucothites
Bedla zardělá – Leucoagaricus leucothites
(Vittad.) Wasser 1977
VI. – XI
Jedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Agaricaceae – pečárkovité » rod Leucoagaricus – bedla
Vědecká synonyma
Agaricus cretaceusCooke
Agaricus holosericeus Fr.
Agaricus leucothites Vittad.
Agaricus levis Krombh.
Agaricus pudicus var. albus Mérat
Annularia levis (Krombh.) Gillet
Lepiota holosericea (Fr.) Gillet
Lepiota leucothites (Vitt.) Orton
Lepiota naucina var. leucothites (Vittad.) Sacc.
Lepiota pudica (Bull. ex Mérat) Quél. ss. Quél.
Agaricus holosericeus Fr.
Agaricus leucothites Vittad.
Agaricus levis Krombh.
Agaricus pudicus var. albus Mérat
Annularia levis (Krombh.) Gillet
Lepiota holosericea (Fr.) Gillet
Lepiota leucothites (Vitt.) Orton
Lepiota naucina var. leucothites (Vittad.) Sacc.
Lepiota pudica (Bull. ex Mérat) Quél. ss. Quél.
Další názvy
= bedla červenolupená
= bedla lesklá
= bedla ruměná
= bedla stydlivá
= bedla lesklá
= bedla ruměná
= bedla stydlivá
Letošní rok (2017) byl extrémní na růst tohoto druhu. Rostla ve velkém po celé republice. Tady v Hlinsku a okolí jsem zaznamenal hned několik nálezů, každý druhý den jsem občanu Hlinska určoval tento druh a nejen v Hlinsku, ale i v okolních vesnicích. Dokonce mi lidi nosili plodnice na výstavu hub a domů.
Popis
Klobouk 3-10 cm v průměru, v mládí vejčitý, dosti masitý, později pak kuželovitý až rozprostřený, matný, lysý, barvy čistě bílé, někdy na středu trošku zahnědlé, bělavé až masově začervenalé, nebo světle smetanové až zaokrovělé. Pokožka v mládí jemně pýřitá až zrnitá a za sucha je při okraji velmi jemně šupinkatá, pak zcela hladká.
Lupeny v mládí barvy bílé, později jemně masově narůžovělé, tenké, husté, volné s malým límečkem, břichatě vypouklé, v mládí zakryté tenkým kožovitým, bílým závojem, který zanechává na okraji klobouku zubatý lem.
Prsten odstávající, úzký, vytrvalý, pohyblivý, barvy bílé.
Třeň 4-12 cm vysoký, 0,7-2 cm tlustý, vylomitelný, válcovitý, dole hlízovitě zduřelý, vláknitý, dutý, lesklý, barvy bílé. Ve stáří rourkovitý, barvy nahnědlé.
Dužnina je barvy bílé, v mládí křehká, později houbovitě měkká, na vzduchu barvu nemění. Chuť má mírnou a příjemnou, vůni mírně ovocnou.
Výtrusný prach jemně narůžovělý. Výtrusy jsou oválné až vejčité s hladkou stěnou rozměru 7-10 x 4,5-6 µm.
Lupeny v mládí barvy bílé, později jemně masově narůžovělé, tenké, husté, volné s malým límečkem, břichatě vypouklé, v mládí zakryté tenkým kožovitým, bílým závojem, který zanechává na okraji klobouku zubatý lem.
Prsten odstávající, úzký, vytrvalý, pohyblivý, barvy bílé.
Třeň 4-12 cm vysoký, 0,7-2 cm tlustý, vylomitelný, válcovitý, dole hlízovitě zduřelý, vláknitý, dutý, lesklý, barvy bílé. Ve stáří rourkovitý, barvy nahnědlé.
Dužnina je barvy bílé, v mládí křehká, později houbovitě měkká, na vzduchu barvu nemění. Chuť má mírnou a příjemnou, vůni mírně ovocnou.
Výtrusný prach jemně narůžovělý. Výtrusy jsou oválné až vejčité s hladkou stěnou rozměru 7-10 x 4,5-6 µm.
Ekologie
Výskyt červen až listopad, od nížin až do podhorského stupně, na okrajích listnatých a jehličnatých lesů, pastvinách, zahradách, lukách a polích, ale i na travnatých plochách ve městech. Upřednostňuje humózní vyhnojenou půdu
Jedlá.
Možné záměny
Bedla odřená (Macrolepiota excoriata), která je větší, klobouk má vláknitě šupinkatý a lupeny jsou trvale bílé. Je jedlá.
Muchomůrka jarní (Amanita verna) má stále bílé lupeny a na bázi třeně má pochvu. Je smrtelně jedovatá.
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) má na bázi třeně také pochvu a lupeny stále bílé. Je smrtelně jedovatá.
Muchomůrka jarní (Amanita verna) má stále bílé lupeny a na bázi třeně má pochvu. Je smrtelně jedovatá.
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) má na bázi třeně také pochvu a lupeny stále bílé. Je smrtelně jedovatá.
Zajímavosti
Na suchých stepních paloucích se někdy po bouřce objeví ve velkém množství a pak se třeba několik let neobjeví. Rozkládá humus.
Literatura
Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 12.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 25.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 249.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 163, 164.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 198.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 216.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 183.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 421.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 12.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 25.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 249.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 163, 164.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 198.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 216.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 183.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 421.
Autor: Standa Jirásek, BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář