Václavka hlíznatá – Armillaria gallica

Marxm. & Romagn.

VII. – XI.

Jedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Physalacriaceae

Vědecká synonyma

Armillaria bulbosa(Barla) Kile & Watling
Armillaria mellea var. bulbosa Barla
Armillariella bulbosa (Barla) Romagn.

Další názvy

= václavka hlízovitá

V říjnu letošního roku (2014), mi přišel email na určení václavek. Václavky rostly v Obořicích u Nasavrk na zahradě Tiznových. Paní Tiznová mi zaslal krásné fotografie, přičemž jsem se s paní Tinzovou domluvil, že mohu fotografie použít do zdejšího elektronického atlasu. Tímto velice děkuji rodině Tinzových za poskytnutí fotografií.

Je jedlá, jako ostatní druhy václavek, ale doporučuje se delší tepelná úprava. Minimálně 20 minut, raději více!

Popis

Plodnice: jednoletá, kloboukatá s třeněm.
Klobouk: 3-15 cm v průměru, v mládí kuželovitě vyklenutý s mírně podvinutým okrajem, později ploše rozložený, červenohnědý až hnědorůžový, někdy s olivovým nádechem, na povrchu pokrytý vláknitými, žlutohnědými, soustředně rozmístěnými, 1-3 mm dlouhými šupinkami
Lupeny: v mládí bílé až smetanové, ve stáří nebo po otlačení masově červené, krátce sbíhavé, v mládí kryté blanitým závojem.

Prsten pavučincovitý, hvězdicově se se trhající, který je pokryt žlutavýminebo okrovými vločkami.
Třeň: válcovitý, 6-15 cm dlouhý, 0,5-3 cm tlustý, v horní části bělavý, s žlutavými zbytky véla a blanitým prstenem se žlutavými nebo okrovými vločkami, na bázi výrazně hlízovitě rozšířený, nahnědlé až červenohnědé barvy
Dužnina: bělavá, tuhá, chuť je mírně nahořklá, vůně nasládlá
Výtrusný prach: bělavý až krémový, výtrusy: bezbarvé, elipsoidní, tenkostěnné, hladké, neamyloidní, 7-11,5 × 4-6 µm velké.

Ekologie

Výskyt: velmi hojně, jednotlivě nebo v trsech od července do listopadu na odumřelých kmenech, kořenech a pařezech listnáčů, ponejvíce bříz, dubů, habrů, vrb, buků, zřídka na živých dřevinách nebo na jehličnanech, někdy zdánlivě na zemi daleko od nejbližších stromů

Jedlá.

Možné záměny

václavka obecná (Armillaria mellea) roste zejména na listnáčích v teplejších oblastech a klobouk je medově žlutý a pouze velmi jemně šupinkatý. Václavka smrková (Armillaria ostoyae) má masově až rezavě hnědý, tmavě hnědě, často pyramdálně šupinkatý klobouk, prsten je vlnatý, ostří lupenů černohnědé a roste převážně na jehličnanech. Václavka cibulkotřená (Armillaria cepistipes), klobouk je pokryt dosti tmavými na středu nejhustšími supinami. Šupiny na okraji rychle mizí a třeň je skoro bez útržků vela. Prsten se netrhá hvězdovitě, roste na jehličnanech i na drobných větvičkách.

Zajímavosti

Na povrchu dřeva se mohou objevit nápadné černé rhizomorfy, z nichž mohou vyrůstat jednotlivé plodnice. V lesnictví způsobuje velké škody.

Literatura

Internetové stránky 2013. http://ohoubach.blogspot.cz/2012/12/armillaria-gallica.html
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 384.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 179.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 171.

Autor: Standa Jirásek