Něco málo o houbách
Něco málo o houbách
Houby, které jsou vidět růst, nejsou celými houbami. Jsou pouhou částí, která produkuje výtrusy (spory), jsou plodnicí (karpoforou). Vegetativní část jakékoliv houby, tj. část, která pohlcuje z půdy živiny a přivádí je do plodnice, je jemnou vláknitou strukturou vytvářející se pod zemí. Ta se nazývá podhoubím (myceliem) houby a jednotlivým vláknům se říká hyfy. Mycelium je jakousi materiální schránkou pro kolektivní vědomí houby. Může pokrýt nezměrnou plochu, růst po tisíce let a mít mnohem více propojení než lidský mozek.
Jakmile se spora ocitne ve vhodných podmínkách, začne klíčit. Na jejím povrchu se objeví jedno nebo více zárodečných vlákének, které se začnou rozvětvovat a spojovat. Jak se podhoubí formuje, jsou tato spojení stále složitější. Struktura utvářející se z jednoho výtrusu se nazývá monokaryotické nebo také primární podhoubí. Aby mohla plodnice začít růst, musejí se setkat mycelia dvou pohlavně rozdílných spor (platí pouze u heterothalických druhů) a vytvořit tak dikaryotické neboli sekundární podhoubí. První znamení rostoucí plodnice je svrašťování mycelia, jež se formuje do malých bulek, které se nazývají primordia (zárodky plodnice). Po určité době primordia začnou nabývat a růst do výšky. Lupenová dutina může být zpočátku uzavřena membránou (závojem). Jak plodnice roste, závoj se protrhne a odhalí lupeny, přičemž jedna jeho část zůstává na horní části třeně a druhá na okraji kloboučku (u lysohlávky kopinaté závoj nezůstává).
Jak houba roste a jak se vyvíjí, začínají se na povrchu lupenů utvářet výtrusy. Když spory dozrají, jsou uvolněny ze svých míst do prostoru mezi lupeny, odkud je vítr roznese do širokého okolí. Odhaduje se, že klobouk houby o průměru deseti centimetrů může uvolnit během šestidenního období kolem šestnácti miliard spor.
Houby zpravidla v průměru obsahují 90% vody.
V současné době je po celém světě známo více než sto druhů halucinogenních hub, z nichž každá má jinou velikost, tvar, naleziště a obsah účinných látek.
K popisu hub jsou využity základní diagnostické makroskopické znaky. Mezi tyto patří například:
1. Šíře klobouku, tvar, okraj, lupeny (lamely) a jejich připojení ke třeni (viz obr.dole)
2. Délka a šířka třeně („nohy“), jeho postavení a tvar, popř. zúžení a rozšíření.
3. Přítomnost prstenu, pochvy, závoje
4. Celková velikost plodnice (malá, střední, velká, masitá, robustní, tuhá) – v textu je většinou slovem „houba“ označována právě plodnice.
5. Bradavky, chlupy a jiné útvary na klobouku nebo třeni.
6. Otisk výtrusů v přirozeném a umělém světle. Otisk výtrusů se získá přiložením odříznutého klobouku lupenovou stranou na různobarevný papír a přikrytí nádobkou. Již po pár hodinách se pod kloboukem objeví paprsčitý obraz lupenů, vytvořený výtrusy.
7. Další významné znaky jsou šupinatý klobouk nebo třeň, změna zbarvení po dotyku, poškození pletiva, pach, ad.
Různé tvary klobouků:
A-sklenutý; B-se zašpičatělou bradavkou; C-ploše rozložený; D-s tupým hrbolem uprostřed; E-kuželovitý; F-vyhloubený; G-zvoncovitý;
Připojení lupenů ke třeni:
H-lupeny odsedlé; CH-přirostlé; I-celou šířkou přirostlé.
Zdroj:biotox.cz
Posted in Biotox, Mykotoxiny apod.
Napsat komentář