Holubinka raná – Russula nauseosa

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Agaricus nauseosusPers.
Russula nauseosa var. fusca J.E. Lange

Klobouk 3-6 cm v průměru, dosti dlouho vyklenutý, zaoblený nebo nepatrně vyhrblý, později obyčejně jen mělce prohloubený, tence a křehce masitý, na okraji tupý, tenký, hladký, později však uzlinatě rýhovaný; pokožka zbarvená v rozmanitých kalných odstínech převážně fialových, makových, masově, vínově nebo cihlově červenavých, někdy s přimíšenou okrovou či olivově zelenavou, uprostřed klobouku často tmavší, kalně hnědě olivovou až vůbec hnědavou, nebo místy s bledšími skvrnami; výjimečně je celý povrch žlutozelený nebo světle olivový; pokožka je skoro až do středu slupitelná, tenká, lysá, za vlhka lepkavá, za sucha lesklá, hladká.

Lupeny husté, později prořídlé, smetanové, pak světle máslově žluté s oranžovým nádechem, naspodu žilkovatě spojované, při okraji klobouku nejširší a zaoblené, u třeně skoro volné, 4-10 mm široké, velmi křehké; ostří stejně zbarvené, rovné.

Třeň 2-5 cm dlouhý, 5-10 mm tlustý, štíhle válcovitý nebo podlouhle kyjovitý, někdy podélně zmáčklý, čistě bílý, stářím slabě šednoucí, křehký, záhy dutý.

Dužnina i pod pokožkou klobouku bílá, neměnlivá, u starších plodnic nepatrně našedlá, bez zvláštního pachu, chuť mírná, pouze v lupenech mladých plodnic někdy slabě pálivá.

Výtrusný prach světle okrově žlutý. Mikro znaky. Pokožka klobouku z válcovitých, přehrádkovaných a rozvětvených brv, 2,5-4 um tlustých, tupě až kyjovitě ukončených, a z dermatocystid 3-10 um tlustých, podobného tvaru jako brvy. – Basidie 35-50 x 10-15 um. – Cystidy 50-70 x 7-10 um, vřetenovitě zašpičatělé, přečnívající.

Výtrusy 7,5-10 x 7-8,5 um, skoro kulovité nebo široce elipsoidní, dosti hustě a dlouze ostnité (až 1,2 um), s ostny kuželovitými, zašpičatělými nebo tupými.

Ekologie. V jehličnatých lesích, zvláště smrčinách, s oblibou na výslunných okrajích smrkových mlazin, na travnatých, mechovitých místech v lesích a při jejich okraji, na půdách jak kyselých, tak vápencových, od května do září; patří k nejčasnějším holubinkám, za příznivého počasí se její první plodnice objeví již v polovině květná. Je jedlá.

Rozšíření. V celé Evropě, hlavně severní a střední, v západní pouze v horských lesích; také v našich zemích dosti hojná, z nížin až do hor.

Podobné druhy. Tento drobný a křehký druh je zajímavý nejen časným výskytem, ale i pokud jde o jeho správné pojmenování; výklad původního Friesova druhu je nejednotný a zdá se, že druhové jméno „nauseosa“ nepřísluší holubince, která je běžně i v současné taxonomické literatuře popisována pod tímto jménem. Nejpodobnější druhy jsou dva: R. laricina Velen., s kloboukem načervenale šedě lilákovým a menšími, jemněji bradavčitými výtrusy; roste nejen pod modříny, ale též ve smrčinách a pod jedlemi. Druhá je R. cessans, rozdílná skoro hladkým kloboukem a zlatožlutými lupeny; vyskytuje se až do září hlavně v písčitých borech a její výtrusy jsou nízce síťovitě bradavčité. Všechny tyto druhy patří k nejmenším žlutolupenným holubinkám.