Holubinka jahodová – Russula paludosa

Britz.

VII. – IX.

Jedlá – výtečná

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Vědecká synonyma

Russula elatiorLindbl.
Russula linnaei sensu Bresadola

Další názvy

= holubinka vláhomilná

http://www.youtube.com/watch?v=NHR5LjS9Sto

Tento druh holubinky je na hlinecku velice hojný. Roste převážně v z rostlých borovo smrkových monokulturách. Má spousta barevných variant. Je chuťově výtečná, patří mezi mé nejoblíbenější holubinky, které sbírám. Její nevýhodou je, že má velkou červivost. Po deštích je červivost menší, ale stejně se polovina holubinek musí nechat na místě. Jeden rok, tu tento druh rostl tak hromadně, že se nechal nasbírat za půl hodiny košík. Při každém výšlapu do terénu, nesmí tento druh holubinky chybět v košíku. Je jedlá výtečná. Nejraději mám z této holubinky řízečky, nebo jen usmažená na másle a kmínu.

Popis

Klobouk průměr 4 – 20 cm, zprvu polokulovitý, později vyklenutý, plochý, vmáčklý, na temeni vždy alespoň s malou prohlubeninou, barvy je šípkově nebo jahodově červený, oranžově hnědý či světle oranžový, vybledající, hladký nebo jemně zdrsnělý, lepkavý, vodnatě lesklý. Do 2/3 slupitelný, někdy i paprsčitě žilkovaný. Dospělé exempláře mají okraj zřetelně rýhovaný.
Lupeny jsou v mládí husté, přirostlé až krátce sbíhavé, pružné, dosti úzké, volné, částečně rozvětvené, bílé, ve stáří prořídlé a prorostlé lupíny, barvy máslové až okrové s červeným ostřím.
Třeň 5-15 cm vysoký, 1,5-4 cm tlustý je válcovitý, nebo nepatrně kyjovitý, pevný, jemně žilkovaně rýhovaný, bílý ale občas s červeným nebo růžovým nádechem, později vatovitě vycpaný a nebo i dutý, ve stáří slabě našedlý.
Dužnina je bílá, neměnná, ve třeni je lehce šednoucí, chuť má mírně nasládlou, jen v mládí v lupenech nepatrně štiplavou, vůni nevýraznou. Reakce na zelenou skalici většinou nereaguje, jen někdy po dlouhé době může být špinavě

růžová.
Výtrusný prach je máslově žlutý až světle okrový. Výtrusy mají výraznou neúplně síťovou ornamentiku a hrubé bradavky, jsou široce elipsoidní, amyloidní a bezbarvé, velikosti 7,5-12 x 6,5-10 µm.

17.6.2011 naměřeny výtrusy velikosti 9,8-10,5 x 8,4-9,8 µm.

Ekologie

Výskyt červenec až září ve vlhkých jehličnatých lesích, v mechu, borůvčí, vřesu a na rašeliništích, přirozených smrčinách. U nás v lokalitě Peklo velmi hojná. Upřednostňuje původní bory a borové monokultury kyselé půdy a také horské a podhorské smrčiny.

Jedlá.

Možné záměny

Holubinka Velenovského (Russula velenovskyi) rostoucí pod listnáči a na světlejších místech. Je menší, liší se hrbolkem uprostřed klobouku. Liší se i v mikroskopických znacích – jedlá.
Holubinka odbarvená (Russula decolorans), která má třeň vždy bílý. Ve stáří nebo poraněním má šednoucí dužninu a povrch třeně, zejména ve spodní části – jedlá.
Holubinka rudonohá (Russula rhodopoda), která má více červený třeň a od báze žloutnoucí, velmi lesklý klobouk, a hořce pálivou dužninu. Pod pokožkou je dužnina červená. Je nejedlá.
Holubinka vrhavka (Russula emetica) je nižší a má velmi pálivou dužninu. Je jedovatá.
Holubinka Lundellova (Russula intermedia) rostoucí pod břízami a nemá na třeni žádné stopy po červené barvě. Je nejedlá.
Holubinka brunátná (Russula badia) je menší a na středu má klobouk slabě nálevkovitý a tmavěji krvavě červený. Dužnina je palčivě ostrá a vůně je cedrová. Je nejedlá.

Zajímavosti

Je to mykorhizní druh a také jeden z nejkvalitnějších jedlých druhů. Patří do podsekce Intengriforminae. Celá plodnice silně žloutne a to u formy rubida. Je to boreo-alpinský druh. Pro kulinářeje jedlá, chutná a všestraně použitelná. Jedinou nevýhodou je, že je často červivá.

Literatura

Atlas Holubinky autoři Socha, hálek, Bajer, Hák 2011 str. 14, 16, 85,94,124,250,252,254,282,286,338,340,358,360,450.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 87.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 104, 105.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 360, 370, 371.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 324,327.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 318.

Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 166.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 182,186.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 252.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 150, 152.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 189, 197.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 84.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 126.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 134.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 18,21,30,32,34,35,42,52,70,115,145, 147,153.
Mykologický sborník č. 8-10 foto č. 5, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 92, 121, 124.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. č. .24.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 88.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str. 172.

Holubinka jahodová – recept

Houbový paprikáš

500 g hub
1 lžíce mleté papriky
2 dl sladké smetany
2 žloutky
40 g másla
20 g hladké mouky
1 cibule
sůl

Nakrájenou cibuli osmažíme na másle, přidáme pokrájené houby, sůl a papriku, směs udusíme a zalijeme smetanou, ve které jsme rozkvedlali žloutky a mouku. Jakmile paprikáš přejde varem, odstavíme ho. Podáváme s knedlíkem.