Lištička pomerančová – Hygrophoropsis aurantiaca
Lištička pomerančová – Hygrophoropsis aurantiaca
(Wulf. ex Fr.) R. Maire
VIII. – XII.
Jedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Hygrophoropsidaceae – lištičkovité
Vědecká synonyma
Agaricus aurantiacusWulfen
Agaricus subcantharellus Sowerby
Cantharellus aurantiacus (Wulfen) Fr.
Cantharellus aurantiacus var. lacteus Fr.
Cantharellus aurantiacus var. pallidus Cooke
Cantharellus brachypodus Chevall.
Cantharellus ravenelii Berk. & M.A. Curtis
Cantharellus rufescens Fr.
Clitocybe aurantiaca (Wulfen) Fr.
Clitocybe aurantiaca var. lactea (Fr.) Rea
Agaricus subcantharellus Sowerby
Cantharellus aurantiacus (Wulfen) Fr.
Cantharellus aurantiacus var. lacteus Fr.
Cantharellus aurantiacus var. pallidus Cooke
Cantharellus brachypodus Chevall.
Cantharellus ravenelii Berk. & M.A. Curtis
Cantharellus rufescens Fr.
Clitocybe aurantiaca (Wulfen) Fr.
Clitocybe aurantiaca var. lactea (Fr.) Rea
Další názvy
= lištička oranžová
= strmělka oranžová
= strmělka oranžová
Tato lištička na Hlinecku roste velice hojně. Nacházím ji nejvíce v hlubokých smrkových monokulturách, ale nechá se nalézt i ve smíšených lesích i v bučinách s jedlí. Je to jedlá houba, ale ne moc valné chuti. Já ji osobně nesbírám, jsou jiné chuťově lepší druhy.
Popis
Klobouk 2 – 10 cm v průměru, proměnlivý, někdy vyklenutý, jindy na středu vtlačený, tenký, plstnatý až jemně pýřitý, okraj podvinutý, zvlněný, nebo různě zprohýbaný, barvy oranžově žluté až načervenale oranžové, na středu má někdy olivový tón. Větší forma má hnědě šupinatý klobouk.
Lupeny světle až tmavě oranžové, sbíhavé, 2-4 x vidličnatě větvené, dosti husté a tenké, zvlněné a sbíhající na třeň. U některé formy jsou lupeny téměř bílé.
Třeň 2 – 8 cm dlouhý, 0,3 – 1 cm tlustý, v mládí plný, později dutý, válcovitý, často zakřivený, jemně plstnatý,pod kloboukem rozšířený, barva žlutooranžová, někdy podobná barvě klobouku od baze černající.
Dužnina měkká, šťavnatá, pružná, později skoro vatovitá, žlutavá až oranžová, tenká, vůně nenápadná, houbová, chuť nepříjemně hořkokyselá.
Výtrusný prach bělavý, výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé a neamyloidní velikosti 5-7 x 3-5 µm.
Lupeny světle až tmavě oranžové, sbíhavé, 2-4 x vidličnatě větvené, dosti husté a tenké, zvlněné a sbíhající na třeň. U některé formy jsou lupeny téměř bílé.
Třeň 2 – 8 cm dlouhý, 0,3 – 1 cm tlustý, v mládí plný, později dutý, válcovitý, často zakřivený, jemně plstnatý,pod kloboukem rozšířený, barva žlutooranžová, někdy podobná barvě klobouku od baze černající.
Dužnina měkká, šťavnatá, pružná, později skoro vatovitá, žlutavá až oranžová, tenká, vůně nenápadná, houbová, chuť nepříjemně hořkokyselá.
Výtrusný prach bělavý, výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé a neamyloidní velikosti 5-7 x 3-5 µm.
Ekologie
Výskyt srpen až prosinec v modřínových hájkách a nebo v jehličnatých a smíšených lesích s převahou modřínu, na jehličí, pilinách ale i na ztrouchnivělém dřevě či v mechu. Upřednostňuje chudé nevápenaté půdy a modřínové porosty a vlhčí místa.
Jedlá.
Možné záměny
Lištička pomerančová var. černošupinatá (Hygrophoropsis aurantiaca var. atrotomentosa) která má sazově až tmavě hnědý klobouk je jedlá.
Liška obecná (Cantharellus cibarius), která nemá oranžové zbarvení a je jedlá.
Liška Friesova (Cantharellus friesii) – jedlá.
Lištička hnědošupinná (Hygrophoropsis fuscosquamula) má drobné bělavé až světleokrové plodnice pokryté olivově hnědými až šedohnědými vláknitými šupinkami. Roste vzácně na vlhkých stanovištích. Je nejedlá.
Lištička velkovýtrusá (Hygrophoropsis macrospora) která má okrově žlutý klobouk, bílé lupeny rostoucí ve smrčinách v porostech rašeliníků. Je nejedlá.
Hlíva olivová (Omphalotus illudens), která je větší a roste na dubovém dřevě. Je jedovatá.
Lištička vonná (Hygrophoropsis olida) vonící silně po ovocných bombónech a je zbarvená jemně růžově. Je chráněná! Nejedlá.
Liška obecná (Cantharellus cibarius), která nemá oranžové zbarvení a je jedlá.
Liška Friesova (Cantharellus friesii) – jedlá.
Lištička hnědošupinná (Hygrophoropsis fuscosquamula) má drobné bělavé až světleokrové plodnice pokryté olivově hnědými až šedohnědými vláknitými šupinkami. Roste vzácně na vlhkých stanovištích. Je nejedlá.
Lištička velkovýtrusá (Hygrophoropsis macrospora) která má okrově žlutý klobouk, bílé lupeny rostoucí ve smrčinách v porostech rašeliníků. Je nejedlá.
Hlíva olivová (Omphalotus illudens), která je větší a roste na dubovém dřevě. Je jedovatá.
Lištička vonná (Hygrophoropsis olida) vonící silně po ovocných bombónech a je zbarvená jemně růžově. Je chráněná! Nejedlá.
Zajímavosti
Vhodná do směsi nebo pro ozdobu k nakládání do bílých hub. Názory na jedlost se různí. V některých atlasech je uváděna jako jedlá, v některých jedlá podmíněně a někde jako nejedlá a dokonce v atlase jihočechů jako jedlá a doporučená. S klasickým druhem lišek nemá nic společného, je jim pouze podobná. Aurantiaca znamená pomerančová.
Literatura
Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 179.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 194.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 342, 670, 671.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 61, 335.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 269.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 210.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 192.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 186.
Mykologický sborník č. 1-2 str.13, 3-5 str.75, 8-10 str. 142,143 1970
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78, příloha 32/64.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 128, 136, 441.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 179.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 194.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 342, 670, 671.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 61, 335.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 269.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 210.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 192.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 186.
Mykologický sborník č. 1-2 str.13, 3-5 str.75, 8-10 str. 142,143 1970
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78, příloha 32/64.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 128, 136, 441.
Zdroj: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář