Klouzek kravský – Suillus bovinus

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Suillaceae – klouzkovité

Agaricus bovinus(L.) Lam.
Boletus bovinus L.
Boletus bovinus Pers.
Ixocomus bovinus (L. ex Fr.) Quél.
Mariaella bovina (L.) Šutara

= hřib kravský

Klobouk 3-15 cm v průměru, v mládí vyklenutý, později plochý, hladký, v mládí polštářovitý s okrajem lehce zahnutým, ve stáří často zvlněný, za vlhka dosti slizký, rychle však vysychá a je lesklý. Barvy plavě žlutohnědé, červenohnědé někdy i oranžově hnědé, na okraji je světlejší a trochu plstnatý. Pokožka je jen částečně slupitelná.
Rourky jsou světle šedožluté ve stáří až olivově hnědé, nesnadno od dužniny neoddělitelné, široce připojené, někdy i krátce sbíhavé s velkými hranatými póry, které jsou částečně radiálně složené, jakoby zoubkované, barvy šedožluté ve stáří a po otlačení až olivově hnědé, od dužniny jsou oddělitelné.
Prsten schází.
Třeň 2-10 cm vysoký, 0,4-2 cm tlustý, v mládí břichatý, později válcovitý a je pokryt jemnými hnědavými vločkami.
Barvy okrově žlutohnědé, někdy shodné s kloboukem, nebo je o něco světlejší. U vrcholu skoro vždy šafránově žlutý, na bázi má růžové mycelium.
Dužnina v klobouku pružná, barvy světle žluté až hnědavé, ve třeni často narůžovělá i s černavým nádechem. Na řezu někdy slabě modrající, při sušení se zbarvuje růžovomasově a při vaření fialově červená. Chuť je příjemně nakyslá, vůně slabě ovocná.
Výtrusný prach světle olivově hnědý, výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, hladké, barvy žlutavé, velikosti 7-10 x 3-4 µm.

Výskyt červen až listopad v přirozených i kulturních borových lesích od nížin do hor pod borovicemi s dvěma jehlicemi ve svazečku. Jsou to například borovice lesní, borovice černá, borovice blatka. Roste i vysoko v horách v kosodřevině. Najdeme jej však i v jehličnatých i smíšených lesích pod buky a borovicemi, na chudé půdě s nízkou vrstvou hrabanky. Upřednostňuje okraje lesů, podél lesních cest a někdy jej najdeme i na rašeliništích vždy pod borovicemi se 2 jehličkami ve svazečku.

Jedlý.

Klouzek kravský var. barvoměrný (Suillus bovinus var. viridocaerulescens) má zelenomodrající dužninu – jedlý.
Klouzek (hřib) strakoš (Suillus variegatus), u něhož je ale klobouk pokryt drsnými, plstnatými šupinkami a póry jsou velmi úzké. Je jedlý.
Klouzek zrnitý (Suillus granulatus), který má drobné póry, třeň ve vrchní části tečkovaný a je jedlý.
Klouzek lepkavý (Suillus viscidus) jež má klobouk s převládajícími šedými odstíny, vyskytuje se pod modříny. Je také jedlý.
Poddoubník siný (Gyrodon lividus) se liší tím, že nemá hnědookrový klobouk, rourky nesbíhají na třeň a roste pouze pod olšemi. Je jedlý.
Klouzek bílý (Suillus placidus) má bělavé zbarvení, na třeni purpurově hnědá zrnka a roste pod borovicí vejmutovku. Taktéž je jedlý.
Klouzek žlutavý (Suillus flavidus) má barvu šedožlutavou a slupitelnou pokožku a na třeni má valovitý prsten. Je jedlý.

Je to mykorrhitický druh, jehož partnerem jsou uvedené borovice. Velmi často v jeho společnosti najdeme slizáka růžového (Gomphidius roseus). Jejich podhoubí může dokonce srůstat. Můžeme jej najít i ve společnosti klouzka strakoše (Suillus variegatus).
Někteří autoři jej uvádějí jako ne příliš chutného. Já jej však sbírám a používám k různé kulinářské úpravě. Do směsí, nebo mladé plodnice dávám do kyselého nálevu, také jej suším. Je odolný vůči přepravě a málo červiví.
V literatuře jsou uváděny ještě další dvě odrůdy a to var. žlutopórá var. luteoporus jež má živě žluté póry a var. mírná var. mitis, jež má žluté rourky a šedohnědé až olivově rezavé póry. Obě jsou jedlé.

Zdroj: BioLib.cz