Vlčí mléko červené – Lycogala epidendrum

říše Amoebozoa – měňavkovci » kmen Mycetozoa – hlenky » třída Myxomycetes – vlastní hlenky » řád Liceales – koromilkotvaré » čeleď Tubiferaceae – mlékovité

Galaperdon epidendron (L.) F.H. Wigg. 1780
Galoperdon epidendron (L.) F.H. Wigg. 1780
Lycogala miniatum Pers. 1794
Lycoperdon epidendrum L. 1753
Reticularia minuta (Pers.) Poir. 1804

= vlčí mléko obecné

Vlčí mléko je hlenkou, které můžeme najít po celý rok. Na Hlinecku je dosti hojná. Hlenky patří mezi velmi zajímavé a krásné organismy, které jsou na rozhraní mezi houbami a prvoky. Je o nich známo, že se dokáží pohybovat a že se také vykazují jistou inteligencí.

Vlčí mléko patří k běžnějším hlenkám, které se u nás objevují. Roste ve všech typech porostů, na nejrůznějších rozetlelých pařezech, ale i na větvích, šiškách, kůře apod. Většinou mléko nacházím po déletrvajících deštích a větší vlhkosti vzduchu na sušších místech. Na vlhčích místech, pařezech vydrží i několik týdnů. Někdy nalézám několik druhů hlenek pohromadě. Je to krásná fotogenická hlenka, která je nejedlá.

Plodnice 0,3-1,5 cm v průměru, kulovitého až polštářkovitého tvaru, přisedlá, jemně bradavčitá až jakoby šupinkatá, barvy béžové, světle červené až červené. V mládí měkká, vyplněná rumělkově červeným plasmodiem, které je slizké. Ve stáří kdy dozraje je barvy šedozelené nebo hnědé někdy až tmavě šedé a je se skořápkovitou, tenkou korovou vrstvou. V tomto čase se povrchová blanka rozpouští a uvolňuje výtrusy.
Výtrusný prach šedorůžový, výtrusy jsou kulovité, na povrchu jemně síťnaté, barvy narůžověle šedé, velikosti 6-7 µm.

Výskyt leden až prosinec na tlejících pařezech, kůře a větvích. Nejčastěji jej najdeme po deštích v malých koloniích.

Nejedlé.

Je to hlenka, která se živí bakteriemi, mikroorganismy a výtrusy jiných hub. Dřevo na němž se vyskytne zůstává neporušeno.

Zdroj: BioLib