Trámovka plotní – Gloeophyllum sepiarium

(Wulfen) P. Karst.

I. -XII.

Nejedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Gloeophyllales » čeleď Gloeophyllaceae – trámovkovité

Vědecká synonyma

Agaricus boletiformis Sowerby
Agaricus sepiarius Wulfen
Agaricus undulatus Hoffm.
Daedalea confragosa var. tricolor (Fr.) Domanski, Orlos & Skirg.
Daedalea sepiaria (Wulfen) Fr.
Daedalea ungulata Lloyd
Gloeophyllum ungulatum (Lloyd) Imazeki
Lenzites argentina Speg.
Lenzites saepiaria Wulf.
Lenzites sepiarius (Wulfen) Fr.

Tato dřevokazná houba je na Hlinecku všude přítomná. Nacházím ji v lesích, na mýtinách a kolem lidského stavení. Nejen zde, ale i v lese je tato houba nevítaná, protože patří mezi hospodářské škůdce rostoucí saprofytně nebo saproparaziticky na dřevě listnáčů i jehličnanů, na plotech a krovech způsobuje hnědou hnilobu dřeva. Kousek za barákem je vykácena část lesa. Je zde krásná slunná mýtina, plná smrkových pařezů, na kterých se trámovce velice daří. Dále ji dosti pozoruji na starých plotech, nebo štusech starého dřeva. Je to nejedlá, dřevokazná houba.

Zajímavosti a rady radí Hobby.cz

Trámkovka plotní je docela nebezpečná dřevokazná houba, která napadá stavební dřevo.
Pokud uvidíte například na kůlech svého plotu trámkovku plotní, znamená to, že vnitřek dřeva je již myceliem značně rozrušen. Měli byste rychle prohlédnout i ostatní dřevěné stavivo v okolí.

Dřevokazné houby napadají dřevo s vlhkostí od 20%, dřevomorka domácí dokonce již od 16%, dřevokaznému hmyzu stačí 10%. Měli byste být proto opatrní a důslední. Doporučuje se zbavit veškeré dřevo prachu a v létě je napustit nějakým vhodným přípravkem proti biotickým škůdcům.

Popis

Klobouk 2 – 10 cm v průměru, tuhý, polokruhovitý až kruhovitý, vějířovitý až mušlovitý, bokem nebo středem přirostlý, hrubě chlupatý, hrbolatý. Ve stáří olysávající, pásovaný. Klobouky velmi často srůstají a vytváří dlouhé pásy. Barvy rezavě až kaštanově hnědé, ve stáří až černohnědé. V mládí na okraji bělavý až žlutohnědý.
Hymenofor je velmi proměnlivý. Skládá většinou z labirintických až lupenitých tlustostěnných pórů nebo lupenú, které jsou husté, radiálně uspořádané, jakoby lamelovité tlustostěnné. Barvy okrově až rezavě hnědé. Póry jsou za růstu barvy zlatavé, ve stáří hnědé.
Dužnina korkovitá až kožovitě tuhá, rezavě hnědá až tmavě hnědá.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou válcovité, bezbarvé, velikosti 7-12 x 3-4,5 µm.

Ekologie

Výskyt květen až listopad na rozkládajících se kmenech a pařezech jehličnanů. Též se vyskytuje na opracovaných kmenech. V celku hojná. Upřednostňuje smrky a borovice

Nejedlá.

Možné záměny

Trámovka vonná (Gloeophyllum odoratum) – nejedlá.
Támovka trámová (Gloeophyllum trabeum) nemá ostře žlutý okraj a má hustší póry je též nejedlá.

Zajímavosti

Často ji najdeme na krovech domů, kam zatéká a na užitkovém dřevě, které je na vzduchu. Jsou to kůly, ploty, dřevěné zdi, dřevěná pařeniště, apod. Způsobuje zde hnědou hnilobu dřeva. V dolech najdeme na výdřevě dokonce abnormální plodnice.

Zdroj: BioLib

Trámovka plotní - Gloeophyllum sepiarium

Na portálu Český rozhlas píšou o dřevokazných houbách. Zde je úvod článku. Celý článek si můžete přečíst ZDE

Že houby rozkládají dřevo nikoho nepřekvapí. Ale odpovědět na to, proč především houby mají tyto vlastnosti, je už složitější.

Pravda je, že mnoho druhů mikroorganismů umí rozkládat dřevo. Právě některé houby se na rozklad specializují. Dřevo je totiž docela specifický materiál, který je velmi odolný proti mikrobiálnímu rozkladu. Hmota, ze které se dřevo skládá, obsahuje především polysacharidy, například celulózu, ale potom také lignin, což je velmi složitý a odolný polymer, se kterým si jen tak všechny mikroorganismy neporadí. Právě tady se otvírá pole pro houby a pro jejich extracelulární enzymy, které se na tuto hmotu specializují.

Houby tedy musejí při rozkladu dřeva nějak rozrušit lignocelulózový komplex a pak postupně rozkládat jeho jednotlivé složky.

Pro houby je v tom komplexu důležitá zejména celulóza a další polysacharidy, protože je mohou využít přímo pro svojí výživu. K tomu, aby se k těmto zdrojům dostaly, mají dvě cesty – mohou zkoušet po nich pátrat nebo rozložit lignin, který cestu k nim brání, a pak obsadit substrát rychleji. Na tomto základě se dělí houby na dvě skupiny – houby bílé hniloby a houby hnědé hniloby. Houby bílé hniloby rozkládají rychle lignin, aby obsadily co nejvíce dřevní hmoty a monopolizovaly si substrát pro sebe. Houby hnědé hniloby umějí rozkládat jen polysacharidy a lignin ve dřevě zůstává. Celý článek