Holubinka mandlová – Russula vesca

V. – X.

Jedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Russula depalens Rick. & Velen
Russula mitis Rea

Klobouk 4-12 cm v průměru, lysý, v mládí polokulovitý, pak plochý, uprostřed vmáčklý, s hladkým, podvinutým, ve stáří krátce rýhovaným okrajem, často radiálně vrásčitý, masitý a tvrdý. Střed je jemně vrásčitý a pokožka klobouku je asi 0,1 cm odsazena od okraje a za vlhka je zrosolovatělá. Do 1/2 poloměru je slupitelná. Barvu má rozmytě masovou, masově růžovou až masově hnědou.
Lupeny měkké, lámavé, krátce sbíhavé, husté, nízké, často u třeně hojně vidlené, bílé, později světle smetanové, na ostří někdy slabě zelené a často rezavě skvrnité. Za vlhka slzící.
Třeň 3-8 cm vysoký, 1,5-3 cm tlustý, tvrdý, plný, válcovitý, vrásčitý, směrem k bázi se zužuje. Barvy bílé ve stáří a po poranění především na bázi rezavějící.
Dužnina pevná, bílá, ve třeni žloutnoucí až rezavějící na řezu taktéž rezaví, vůně nevýrazná, chuť oříšková až sladce mandlová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidního a často i hruškovitého tvaru, jemně bradavčité, amyloidní, velikosti 6-7 x 5-6 µm.

Výskyt květen až říjen, hojně ve skupinách ale i jednotlivě v xerotermních dubo-habrových hájích, v kyselých doubravách, kyselých květnatých bučinách, v modřínových hajkách, nebo ve smíšených lesích s převahou modřínů, prosvětlených listnatých lesích, hlavně pod duby a habry. Vzácněji ji můžeme najít i v druhotných jehličnatých lesích pod smrky, na kyselých půdách. Upřednostňuje vápenaté půdy. Najdeme ji však i na nevápenatých půdách.

Jedlá

Holubinka celokrajná (Russula integra), která má v mládí bleděokrové lupeny, třeň nemá na bázi ztenčený a roste hlavně v podhorských jehličnatých lesích. Je rovněž jedlá.
Holubinka kolčaví (Russula mustelina) a holubinka bukovka (Russula heterophylla). Obě jsou jedlé, holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) má nelámavé lupeny a je rovněž jedlá.
Holubinka mdlá (Russula veternosa) rostoucí velmi vzácně pod duby a buky, mající světle žlutý výtrusný prach a ostrou dužninu, pročež je nejedlá.

Dobře poznatelná houba podle kalně masového červeného zbarvení a na bázi ztenčeného třeně u nás dosti se vyskytující. Výborná upražená na škvarky v oleji. Je chutná ve všech úpravách a hlavně též s vejci. Roste i za suchého počasí.

Zdroj: BioLib

Houbař.cz píše: Rodina holubinek je velmi rozrostlá a mnohdy dá mnoho práce jejich určování. Totéž platí i pro vynikající holubinku mandlovou.

Holubinku mandlovou netřeba dlouze představovat. Jde o vynikající houbu z rodu holubinek, kterou zkušení houbaři sbírají a v kuchyni různě upravují. Samozřejmě i zde platí stále omílané pravidlo, že holubinku smíte ochutnat a pokud nepálí na jazyku, je jedlá. Některé druhy, jako například naše holubinka mandlová, jsou však svojí chutí vynikající a je dobré je znát a využívat. Jejím hlavním poznávacím znakem je zvláštní zbarvení klobouku, připomínající mladou hovězinu. Když se vám po dostatečně dlouhém tréninku podaří její barvu zafixovat v podvědomí, máte vyhráno. Jinak s ní můžete v kuchyni všemožně čarovat – je naprosto všestranná. Hodí se do omáček, do směsí, můžete ji smažit i pražit. Také vyzkoušejte sušení – sušit lupenaté houby je výhodou hlavně v sezóně, která nebyla na hřiby zrovna bohatá.

S holubinkami se dá též obchodovat. Jen několik z nich je tržních. Zde na „Tržní houby“ píšou:

Holubinky jsou barevné lupenaté houby, které mají jednu specifickou vlastnost, tzv. kruchost dužniny. Nejlépe lze tuto vlastnost demonstrovt na třeni houby. Když se třeň pokusíme zlomit, opravdu se nám to povede a třeň praskne čistým lomem, obdobně jako když rozlomíme jablko. Ostatní druhy hub (s výjimkou ryzců) tuto vlastnost nemají, a když se budeme pokoušet zlomit třeň, tak se třeň začne trhat a rozpadat na vlákýnka, nikdy však nepraskne netřepivým lomem. U holubinek platí známé ochutnávací pravidlo, tedy to, že každá holubinka mírné (nepalčivé) chuti je jedlá.

Chuťově patří holubinky mezi delikatesy. Mají poměrně tuhou dužninu, která tepelnou úpravou pouze měkne a nerozblemtává se, takže je do čeho kousat. Holubinky se hodí k jakékoli úpravě za čerstva i k nakládání do octa.

Holubinek roste v Evropě několik set druhů. V České republice je povoleno obchodovat jenom s několika málo druhy. Toto obchodování je navíc omezeno tak, že holubinek může být použito pouze k sušení pro další průmyslové zpracování k potravinářským účelům. Je to škoda, neboť holubinky jsou vynikající houby zejména za čerstva udělané naprudko na minutky. Holubinky, které je možno prodávat, je možno rozdělit na tradičně vysoce ceněné holubinky jako je holubinka namodralá, holubinka mandlová, holubinka nazelenalá a další druhy, které jsou rovněž velmi chutné, jejich věhlas však není takový jako u výše uvedených druhů, jsou to: holubinka bukovka, holubinka černající, holubinka kolčaví, holubinka olivová, holubinka osmahlá a holubinka zlatožlutá.