Muchomůrka královská – Amanita regalis

(Fr.) Michael

VII. – XI.

Jedovatá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité

Tato krasavice roste na Hlinecku dosti hojně, protože ji vyhovuje kyselá půda a naše nadmořská výška. Roste ve vysokém smrkovém porostu, ale poslední dobou ji nacházím i ve smrkoborovém nebo smíšeném lese, v jehličí, mechu i na podmáčených místech. Muchomůrka královská nebývá červivá, odpuzuje hmyz. Též jsem zjistil, že ji nevadí suché počasí. Za suchého počasí, když jiné houby nerostou, naše královna roste. Roste jednotlivě i ve skupinkách. Pozor je jedovatá.

Tato muchomůrka je v podstatě kopií muchomůrky červené, jen s tím rozdílem, že se liší barvou klobouku, který není v tomto případě červený, nýbrž žlutohnědý, dokonce mají společnou toxickou látku – muskarin. Muskarinovou otrava, se projevuje brzy po požití houby a vyznačuje se zejména silným pocením. Nemocný se dusí, má poruchy vidění, bolesti v břiše, průjem; nejprve zčervená, později zbledne a třese se zimou. Poté nastupují halucinogenní projevy způsobené dalšími toxiny, především kyselinou ibotenovou a jejím metabolitem muscimolem. I když tato muchomůrka obsahuje muskarinu málo, je přece jen považována za nebezpečnou.

Vědecká synonyma

Agaricus muscarius var. regalis Fr.
Agaricus muscarius var. umbrinus (Pers.) Fr.
Agaricus muscarius ß regalis Fr.
Amanita emilii Riel
Amanita muscaria subsp. regalis (Fr.) Veselý
Amanita muscaria var. regalis (Fr.) Sacc.
Amanita muscaria var. umbrina Fr.
Amanita regalis f. umbrina (Fr.) Neville & Poumarat
Amanita umbrina Pers.

Amanita umbrina Beeli

Popis

Klobouk 10 – 25 cm v průměru, tvarem podobný muchomůrce červené (Amanita muscaria), játrově žlutohnědý, strupovitý od plachetky. Strupy nestejně velké, nažloutlé s okrovým nádechem.
Lupeny dosti husté, volné, bílé až nažloutlé.
Třeň delší než je průměr klobouku, 2 – 3 cm tlustý, válcovitý, se žlutavým nádechem, dole hlízovitý s okrově žlutými bradavkami sestavenými v řadách nad sebou.
Prsten nerýhovaný, žlutavého zabarvení s okrovým nádechem.
Dužnina bělavá, v třeni nažloutlá, pod pokožkou klobouku až zlatožlutá, neměnná, chuť nenápadná, vůně nenápadná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, široce elipsoidní, bezbarvé neamyloidní, velikosti 9-12 x 7-8 µm.

Ekologie

Výskyt červenec až listopad v podhorských a horských přirozených smrkových lesích. Upřednostňuje kyselé půdy

Jedovatá.

Možné záměny

Muchomůrka červená (Amanita muscaria var. muscaria) – jedovatá.
Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) – jedovatá

Zajímavosti

V poslední době poruchami ekosystému začíná tato muchomůrka patřit mezi ohrožené druhy, kterému hrozí vymizení u nás. Co se jedovatosti týče obsahuje stejné toxické látky jako muchomůrka červená Amanita muscaria.

Zdroj: BioLib