Pavučinec červenošupinný – Cortinarius bolaris
Pavučinec červenošupinný – Cortinarius bolaris
(Pers. Ex. Fr.) Fr.
VIII. – X.
Nejedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Cortinariaceae – pavučincovité
Tohoto pavučince jsem poprvé zahlédl cca 10 kilometrů od Hlinska, v pěkných bučinách. Poslední tři roky jej nacházím i u Hamerské přehrady, kde jsou vysázené malé oplocenky s buky, kam chodím na kováře. V mém rajonu rostou i z jednoho místa oba dva druhy (viz. fotografie). U Včelákova jej nacházím ve společnosti syrovinky, kozáka dubového a patyčky. Tento druh pavučince se tu poslední dobu čím dál víc rozrůstá, poněvadž mu vyhovuje kyselé podhorské prostředí. Je snadno poznatelný, vyznačující se červenými šupinkami na klobouku i na třeni. Roste převážně ve skupinkách, nemá žádnou výraznou vůni. Je nejedlý, někde je udáván jako jedovatý!
Popis
Klobouk 3-8 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později široce vyklenutý, často zprohýbaný. tlustě masitý, na žlutavém až červenohnědavém podkladě pokrytý plochými načervenalými šupinkami, které jsou nejhustší na středu. Za sucha vybledává. Na okraji viditelné vlákna po pavučince
Lupeny zoubkem přirostlé, úzké a nepříliš husté, v mládí bledě okrově žluté až krémově žluté, později šedohnědé až skořicové s načervenalými skvrnami, zakryté v mládí pavučinkou, po otlačení červenají. Ostří je jemně vločkaté.
Oponka bílá, později růžovošafránová.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,3-1,5 cm tlustý, válcovitý, k vrcholu se zužující, často zakřivený, někdy i smáčklý v mládí plný, později dutý, bílý, později žlutý, pokrytý rumělkově červenými vláknitými šupinami, které jsou výrazné směrem k vrcholu. Na bázi je kyjovitě ztluštělý skoro celý červený
Dužnina bělavá, směrem k bázi třeně přechází do žluté až oranžové barvy. Poraněním přechází do žlutavého až slabě hnědočerveného odstínu. Chuť pepřovitě nahořklá, někdy však nevýrazná, vůně slabě houbová.
Výtrusný prach bledě rezavě žlutý, výtrusy vejčité, drobně bradavčitě tečkované, barvy až bledě rezavě hnědé, velikosti 6,5-8,5 x 5-6 µm.
Lupeny zoubkem přirostlé, úzké a nepříliš husté, v mládí bledě okrově žluté až krémově žluté, později šedohnědé až skořicové s načervenalými skvrnami, zakryté v mládí pavučinkou, po otlačení červenají. Ostří je jemně vločkaté.
Oponka bílá, později růžovošafránová.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,3-1,5 cm tlustý, válcovitý, k vrcholu se zužující, často zakřivený, někdy i smáčklý v mládí plný, později dutý, bílý, později žlutý, pokrytý rumělkově červenými vláknitými šupinami, které jsou výrazné směrem k vrcholu. Na bázi je kyjovitě ztluštělý skoro celý červený
Dužnina bělavá, směrem k bázi třeně přechází do žluté až oranžové barvy. Poraněním přechází do žlutavého až slabě hnědočerveného odstínu. Chuť pepřovitě nahořklá, někdy však nevýrazná, vůně slabě houbová.
Výtrusný prach bledě rezavě žlutý, výtrusy vejčité, drobně bradavčitě tečkované, barvy až bledě rezavě hnědé, velikosti 6,5-8,5 x 5-6 µm.
Ekologie
Výskyt srpen až říjen ve skupinách, listnaté lesy zvláště pod buky a duby. Upřednostňuje kyselé teplejší půdy. Najdeme jej v květnatých bučinách, kde především jsou to lipové bučiny, jedlobučiny a smrkové bučiny v podhorském a horském stupni. Najdeme jej i v bukových kyselých nížinnách u Jevan nedaleko Prahy. Upřednostňuje kyselé půdy.
Nejedlý.
Možné záměny
Pavučinec tmavočervený (Cortinarius rubicundulus), ten však nemá třeň červeně šupinkatý a je taktéž nejedlý.
Zajímavosti
Na Trutnovsku dosti rozšířený, místy vzácný. Někteří mykologové jej řadí mezi jedovaté houby. Dříve byl zařazován do podrodů lilák (Inoloma, Seriocybe), obsahuje však řadu látek, které při ultrafialovém světle modře fosforeskují a je proto nyní zařazen do podrodu Leprocybe. Je to mykorhizní druh.
Zdroj: BioLib
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář