Hřib žlučník – Tylopilus felleus
Hřib žlučník – Tylopilus felleus
(Bull. : Fr.) Karst.
VI. – IX.
Nejedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité
Hřib žlučník, lidově hořčák někteří lidé tomuto hřibu říkají satan. Hořčák je na Hlinecku velmi hojný. Za suchého počasí jiná hřibovitá houba neroste, než hřib žlučník. Někdy by i nezkušený houbař našel plný košík krásných hříbků. Mám malou historku. Na jedné houbovycházce potkám sterého pána. Povídá, co roste krásných hříbků. Já měl v košíku dvě babky, jednoho hnědáka, tak mi to nedalo a dovoluji se starého pána o svolení k nahlédnutí do jeho silonové tašky. Po zhlédnutí dědovi povídám, že může všechny houby vysypat, že jsou nejedlé, hořké. Vyslechl jsem si spousta zajímavých slov (mnoha z Vás si umí představit). Nakonec si starý pán nechal poradit, ochutnal kousek houby a zjistil, že má mladej pravdu (checht). Po vysypání obsahu, jsem mu houby roztřídil a chudákovi zbylo to samé množství jako mě, tudíž jsem mu moje tři plodničky daroval. Děda poděkoval, ještě něco hudroval a ve smutku odešel. Toto není první, ani poslední případ.
Hřib žlučník roste jednotlivě až ve velkých skupinách, na kyselých půdách, ve smíšených i jehličnatých lesích, v
borovinách i smrčinách, v jehličí, mechu i v trávě. Vyrůstá po celé léto, od června do října, nejvíce v srpnu a září, často ve společnosti jiných hřibů. Já sám se kolikrát spletu a zaměním hořčáka za jiného hřiba viz. tato fotografie. U této plodnice jsem se radoval, že mám po dlouhé době hnědáka. Po vyfotografování a čištění mi přeletěl zvláštní závan přes nos. Více přičichám k očištěné nožičce, začíná mi být jasno. Pro jistotu ještě třen přikládám na špičku jazyka a vše se potvrdilo. Mrška jedna malá. Je nejedlý pro svoji velkou hořkou chuť. Kromě chuti se liší od ostatních hřibů, především v dospělosti růžovými póry a výraznou síťkou na třeni.
Kdysi mi někdo posílal recept na úpravu této houbičky. Po určité proceduře se hořkost zcela ztratí. Letmo si vzpomínám, že se namáčel na půl hodiny do mléka, poté se asi čtyřicet minut dusil a pak klasicky upravil. Bohužel recept nemohu najít …
V Polsku dokonce zjistili, že tato houba obsahuje látky, které zpomalují růst buněk nádorového onemocnění mozku.
Houbař.cz radí:
Jak poznat žlučníky?
Nenašla jsem ve vašem atlasu hřib žlučový, s kterým si nejsme nikdy jistí, zda to není pravý hřib, anebo „hořčák“. aneri
O tomto hřibu Houbař psal několikrát a vždy jsme podrobně popisovali znaky, jak jej odlišit o ostatních hřibů. Je pravda, že malé plodnice lze snadno zaměnit za hřib dubový nebo suchohřib hnědý, zkušený houbař si ale vždy ví rady. Stačí ukousnout malý kousíček kloboučku a po pár vteřinách si můžete být naprosto jistá, že jde o hořčák, kterým byste polévku, smaženici nebo jiný pokrm učinila nepoživatelným. Znovu tedy zopakuji další znaky, kterými i bez ochutnání hořčáky můžete bezpečně identifikovat. Předně je to u větších plodnic výrazná tmavá síťka na třeni, kterou nelze přehlédnout a žádný jiný hřib ji nemá. Dále jsou to narůžovělé rourky, u menších plodnic sice bílé, ale stačí je pohladit a hned vidíte, jak vám pod prsty zrůžoví. Zrovna v tomto období roste v lesích hořčáků hodně, rostou ale také hřiby smrkové, dubové a celá řada jiných hřibovitých hub. Pokud se budete, řídit předchozími řádky hřib žlučník určitě bezpečně rozeznáte.
Popis
Klobouk průměr 5 – 20 cm někdy i větší. Je smetanově hnědé, žlutohnědé, červenavě hnědé, světlehnědě kožové, ale i tmavohnědé barvy, sametový, polštářovitý, pomačkáním černající. Pokožka je na omak kožovitá a obtížně slupitelná. Nepatrně za vlhka slizký.
Rourky jsou vysoké bílé, snadno oddělitelné, brzy špinavě narůžovělé, světle lososové až masově růžové, v mládí ke třeni přitisklé, později odsedlé a polštářovitě ven vyklenuté. Póry jsou barvy rourek ale stářím a pomačkáním rezavějí.
Třeň 4-15 cm vysoký, 1-6 cm tlustý, v mládí soudkovitý, později kyjovitý nebo válcovitý na bázi ztlustlý. Nahoře nečistě bělavý, dole žlutohnědý, nápadný ostře vyniklou velkookou hnědou síťkou.
Dužnina je masitá, dosti tuhá, stárnutím měkne, ve třeni až vláknitá, bělavá, pod povrchem klobouku hnědoolivová, někdy na řezu slabě růžovějící velmi nepříjemně hořké chuti, vůně slabě houbová.
Výtrusný prach je růžový, šedorůžový až vínově červený, výtrusy elipsoidně vřetenovité, hladké, skoro bezbarvé velikosti 11-18 x 3-5 µm.
Rourky jsou vysoké bílé, snadno oddělitelné, brzy špinavě narůžovělé, světle lososové až masově růžové, v mládí ke třeni přitisklé, později odsedlé a polštářovitě ven vyklenuté. Póry jsou barvy rourek ale stářím a pomačkáním rezavějí.
Třeň 4-15 cm vysoký, 1-6 cm tlustý, v mládí soudkovitý, později kyjovitý nebo válcovitý na bázi ztlustlý. Nahoře nečistě bělavý, dole žlutohnědý, nápadný ostře vyniklou velkookou hnědou síťkou.
Dužnina je masitá, dosti tuhá, stárnutím měkne, ve třeni až vláknitá, bělavá, pod povrchem klobouku hnědoolivová, někdy na řezu slabě růžovějící velmi nepříjemně hořké chuti, vůně slabě houbová.
Výtrusný prach je růžový, šedorůžový až vínově červený, výtrusy elipsoidně vřetenovité, hladké, skoro bezbarvé velikosti 11-18 x 3-5 µm.
Ekologie
Výskyt červen až září ve všech lesích, hlavně jehličnatých na kyselém podkladu ve vyšších polohách. Někdy roste i ze ztrouchnivělých pařezů. Upřednostňuje bory, modřínové hájky a smíšené lesy, chudou kyselou hlinitou i písčitou půdu. Najdeme jej i v ochuzených kyselých nížinných bučinách, tak ve smrkových monokulturách v rovině a pahorkatině ovšem na nevápenité půdě.
Nejedlý.
Možné záměny
Hřib hnědý (Boletus badius) – jedlý.
Hřib hnědoskvrnitý (Boletus spadiceomaculans) – jedlý.
Hřib smrkový (Boletus edulis) – jedlý.
Hřib hnědoskvrnitý (Boletus spadiceomaculans) – jedlý.
Hřib smrkový (Boletus edulis) – jedlý.
Zajímavosti
Na jídlo potřebuje speciální úpravu. Upravovat lze na způsob bílé omáčky nebo péci se slaninou. Já osobně si jej suším a používám 2-3 plátky při nevolnosti nebo bolesti žaludku. Zatímco některých druhů ubývá, tak tento Hřib provádí na uvolněná místa úplnou expansi. Ale při nepřízni počasí jaké bylo v roce 1969 scházel i na výstavě v Praze. První jeho nález byl sice hlášen 5.7.1969 v Deštné u Soběslavy. Někteří autoři jej uvádějí, protože obsahuje malé neškodné množství muskarinu, jako jedovatý. V Polsku bylo prokázáno, že brzdí růst buněk mozkového rakovinného nádoru.
Další názvy
= hřib hořký
= hřib žlučník kožitý
= hřib žlučový
= podhřib žlučový
= hořčák
= žiďák
= žlučák
= hřib žlučník kožitý
= hřib žlučový
= podhřib žlučový
= hořčák
= žiďák
= žlučák
Zdroj: BioLib
Zde mám malé video jak se sprvně fotografuje hřib žlučník.
Hlavní fotograf je samotný mistopředseda ČMS pan Jiří Burel
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář