HALUCINOGENY

Mezi asi 500 000 druhy pozemské flóry je dnešnímu člověku známo dosud přibližně 150 rostlin, které mohou být užity jako omamné halucinogenní prostředky. Na východní polokouli je takových rostlin sotva 20 druhů, kdežto v Novém světě na západní polokouli jich najdeme téměř 130. Lze předpokládat, že se jich časem nalezne ještě více.

Účinné látky těchto rostlin povzbuzují centrálně nervovou soustavu člověka. Díky této vlastnosti hrály významnou úlohu i v minulosti jako božské rostliny. Jejich užívání bylo zakotveno již v raných náboženstvích starověkých vysoce kulturních území obou polokoulí. Duchovním, knězům a lékařům staroamerických indiánských říší a asijským nomádským kmenům sloužily božské rostliny k odhalení a napravení rebelů. Nemálo těchto „očistných drog“ sloužilo k zastrašování. Ačkoliv všechny měly halucinogenní účinek, mohly ublížit při nevhodném dávkování. Předávkování tak mohlo vést k těžkému pomatení smyslů, či až k smrti ochrnutím dýchacích center. Velmi zlou pověst měly tzv. drogy nočních stínů, jako kořen mandragory (Mandragora officinalis), semena blínu a durmanu nebo bobule rulíku.

Dějiny halucinogenů jsou zčásti též dějinami náboženství kulturních národů. Albert Hofmann, který objevil zřejmě nejznámější halucinogenní drogu LSD, k tomu r. 1980 napsal: „Sotva asi existuje na světě oblast, ve které by nejméně jeden halucinogen nehrál významněji roli v životě jejich obyvatel“.

Halucinogeny jsou látky, které bývají zneužívány pro změněné smyslové vnímání, halucinace, k dosažení jiného pohledu na svět a odlišného vnímání časoprostorových souvislostí. Stupňuje se zde tlak na oční koule, čímž jsou vyvolány různé zrakové fenomény. Větší fantazie – projevy autismu – odtržení se od reality.

Halucinace = barevné, mozaikovité vidění, květy, gejzíry barev, ohňostroje a změněné vnímání vlastního těla- končetiny se zmenšují, ztenčují a zkracují. Tělo se zdá být postiženému asymetrické. Pozdějším projevem jejich účinku jsou pocity úzkosti, deprese a vztahovačnost, které se stávají až nesnesitelnými. Vysoké dávky přes 10 mg navozují uměle vyvolaný psychotický stav. Naprosté odtržení od reality bývá dosti bouřlivé.

Téměř všechny dosud popsané drogy byly přírodního původu. V nich obsažené účinné látky mohou ovlivňovat funkce mozku nebo míchy. Z přírodních zdrojů lze získávat pomocí různých chemických postupů alkaloidy, nebo z nich vyrábět polosyntetické drogy.Přírodní suroviny je možné také vyrábět uměle podle přesných syntézních postupů. Produktem těchto postupů je syntetická droga. Díky novým syntetickým postupům je možné syntetickou strukturu určité látky (její design) měnit mnoha různými způsoby. Takto vyrobené drogy jsou nazývány designer-drogy (syntetické). Existuje obrovské množství variant těchto drog. V ilegálních drogových laboratořích se většinou jako suroviny používají účinné látky z již známých léčiv (především uklidňujících prostředků a prostředků proti bolestem s omamným účinkem).

Abychom velké množství designer-drog alespoň zčásti zpřehlednili, dělíme je do 5 skupin:

* Deriváty afetaminu, např. DOM (STP), MDA, MMDA, MDMA, TMA, DOB a 2CB. Všechny tyto drogy jsou díky svým halucinogenním účinkům řazeny ke skupině halucinogenů (halucinogenní varianty amfetaminu).

* Phencyclidin – již popsané PCP (PCC), také s halucinogenním účinkem.

* Krátce účinkující tryptaminy, např. DMT, DETa DPT, právě tak s halucinogenním účinkem.

* Deriváty penthidinu, silného prostředku proti bolestem, které jako MPPP, PEPAOP a jiné tzv. meperidiny daleko předčí účinky výchozích látek podobné účinkům morfinu.

* Deriváty fentanylu, silného prostředku proti bolestem, které jsou 100x silnější než morfin, neboť jde o umělé deriváty heroinu pod názvy jako China White a Persian White.

Od poloviny 80. let se v drogovém prostředí v Německu projevuje trend, který je označován jako „vlna omamných syntetických drog“. Nové na tomto trendu je, že část syntetických drog je vyráběna v tajných laboratořích v Indii z chemikálií, které jsou v Německu volně k dostání. Poptávka dnes stoupá díky dorůstající třetí drogové generaci, která sahá nejen po zesílených „tripech“ (halucinogenech), speedech (stimulanciích) a speed tripech (halucinogenních stimulanciích), ale také experimentuje s různě bohatými rizikovými směsmi, tzv. „koktejly“.

V kombinaci s budivou složkou mají rovněž stimulující a tonizující účinek. Pro tyto důvody se používají hlavně na diskotékových zábavách při tanci a „zábavě“. K této skupině řadíme např. LSD, psilocybin (“ houbičky“- lysohlávky), bufotenin (v jedu ropuchy a některých semenech), meskalin (z určitého druhu kaktusu), fencyklidin (pcp, „andělský prach“) a drogy, které mají vlastnosti halucinogenů, ale i stimulancií a jsou vyráběny synteticky, mají různé názvy (Adam, Eva, Extáze).

Medicínsky se podávali některé halucinogeny (hlavně LSD) kontrolovaně psychiatrií, aby pacient získal určitý náhled na svoji chorobu, byl sebekritičtější a lépe tak ovlivnitelný léčbou. Při podání se rovněž snížilo jeho vnitřní napětí a mohl sdělit, co ho trápí, v čem jsou potíže.

Název drogy (slang): a) přírodní – meskalin

bufotepin

psilocybin

psilocin

(látky obsažené v některých houbách, rostlinách, kaktusech )

b) syntetické – LSD (“ kyselina“ , „acid“ )

trip (tripy = směs halucinogenů, nejčastěji obsahují LSD)

MDMA („ecstasy“, „extáze“ má též stimulující účinky)

Tripy – malé čtverečky papíru (několik milimetrů) impregnované tekutinou či gelem – drogou (LSD), tekutina

(odvary, nálevy z přírodních drog), tablety, kapsle („ecstasy“). Směsy práškovitých hmot (bílé a jiných barev).

Perorální (ústy) – berou se tablety, tobolky, tripy (impregnované kousky papíru velikosti poštovní známky), čaje, odvary, pokrmy. Vzácněji se tablety nebo čípky zavedou do konečníku, případně se rozpustí nebo se aplikují nitrožilně. Některé halucinogeny je možné kouřit, šňupat, čichat. Cena (podle velikosti a obsahu) – za tripy uživatel zaplatí 200 – 500,- Kč, za extázi (1 tobolka, tableta) 400 – 600,- Kč.

Počáteční účinky, trvající 20-50 min. po požití:

* rozšířené zornice,

* zvýšení krevního tlaku, zrudnutí v obličeji,

* zrychlený tep,

* zhoršené sebeovládání a snažší ovlivnitelnost,

* zvýšené pocení,

* třes, zčervenání,

* závratě,

* sucho v ústech,

* nevolnost,

* abnormální chování a někdy nebezpečí pro druhé lidi,

* zhoršená schopnost se rozhodovat.

Účinky v oblasti psychiky, trvající asi 3-5 hodin a jsou následující:

* výrazné poruchy vnímání,

* euforie, někdy i úzkost a deprese,

* přeceňování vlastních schopností, poruchy soudnosti, bludy, pocity „roztříštěné osobnosti“,

* jsou vnímány zdánlivé velikosti předmětů, splývající zrakové a sluchové podněty, chybí rozlišování vjemů,

* objevuje se panika ze ztráty schopnosti vnímat čas a je narušena orientace v prostoru,

* výrazné jsou změny vnímání – iluze, halucinace, pseudohalucinace,

* emotivita převážně euforická, někdy úzkostná s depresemi,

* v myšlení – přeceňování vlastních schopností bludné interpretace s poruchou soudnosti, až pocity „paranoika“,

* výrazné jsou změny percepce – předměty jsou menší, nebo se naopak zdají být větší, dochází ke splývání zrakových a sluchových podnětů, chybí rozlišování vjemů, častá je panika ze ztráty schopnosti vnímat čas, silně je narušena prostorová orientace,

* riziko psychického návyku a poruchy duševního zdraví,

* vyšší riziko nádorů a epileptických záchvatů.

Asi po 4-12 h odezní většinou hlavní účinky drogy a dalších 6-8 h přetrvává zvýšená schopnost vnímání psychických pochodů vlastní osoby se zvýšenou sebekontrolou.

* výrazné změny vnímání, úzkost, poruchy ve vnímání vlastní osobnosti a okolí,

* zrakové a sluchové i tělové halucinace, zvýrazňuje se obava a strach ze zešílení – obavy z trvalých následků při zneužívání drogy, vlivem úzkosti se může objevit agrese vůči okolí i sobě, jedná-li se o LSD stav se upraví asi za 12 hodin,

* u pacienta přetrvává přesvědčení, že patologické prožitky jsou reálné, i když zneužívající není pod vlivem drogy, příznaky většinou vymizí za 1-2 dny, někdy ale přetrvávají i týdny či měsíce,

* poruchy nálady, úzkost, depresivní stavy vznikají během 1-2 týdnů při užívání, přetrvávají několik dnů i pokud není pacient pod vlivem drogy (zvýrazněny jsou zejména psychomotorický neklid, nespavost, pocity úzkosti a sebeprovinění.

* mnoha případech je pro tyto látky charakteristické ten fakt, že zážitky k nimž došlo během intoxikace se navracejí, i když látka nebyla požita.

* dalším následkem je i špehování, pocity pronásledování, odposlouchávání, sebeohrožení apod.

Při dlouhodobém zneužívání se pak mohou projevit tyto následky:

* povrchnost jednání, tzv. motivační syndrom (chybí životní motivace, hodnotová stupnice, životní cíle )

* diskutuje se o možném vlivu na chromozovou výbavu, což může poškodit lidskou genetickou informaci

* možné a pravděpodobnější jsou také spontánní potraty a možné poškození plodu (prokazatelnější jsou změny životního stylu a možná další rizika jako např. infekce a poruchy duševního zdraví.

Při zneužívání halucinogenů nebyli popsány žádné smrtelné komplikace. Výjimkou je droga „Extáze“, kdy i jedna tableta může vyvolat poškození ledvin s jejich následným selháním, těžkou dehydratací, kómatickým stavem a následovanou smrtí. Dále dochází k přehřátí organismu (teplota vystupuje až na 40o C), neuhasitelnou žízní (vypití i více jak 10 litrů tekutiny) a neklidu. Probíhají těžké změny v životně důležitých orgánech jako jsou ledviny, srdce, játra, podvěsek mozkový a jiných oblastech centrálního nervového systému a cévní stěně.

Halucinogeny bývají často zneužívány umělci pro uvolnění a odproštění se od reality. Výsledkem mohou být překvapivá umělecká díla jako kombinace snů a reality (surrealismus). Byli činěny pokusy o vojenské zneužití a jsou zneužívány různými náboženskými sektami. Těžiště medicinálního využití halucinogenů je v psychiatrii.

LSD (N, N – diethylamid kyseliny lysergové) je jednou z nejzneužívanějších látek v oblasti halucinogenních drog. LSD je derivátem kyseliny lysergové. Ve středověku se obyvatelé Evropy živili převážně žitem. Pro chudé to často byla jediná potravina (od žitného chleba přes žitnou kaši až k žitnému pudingu a k žitné omeletě). Ale právě na žitě cizopasí houba paličkovice nachová (námel). Při výsevu sedláci nedokázali rozpoznat, zda byl tento parazit do žita zanesen, a protože neměli jídla nazbyt, vedlo pojídání žitného chleba často k otravě námelem. Tato otrava mohla potkat rodiny, či dokonce celá města, takové hromadné otravy byly ve starých časech popsány jako „Ignis sacer“ (svatý oheň), Antoniův oheň či oheň svatého Martialise. Poslední historicky doložená námelová epidemie se projevila v letech 1926 – 1927 v jižním Rusku.

O tucet let později, v roce 1938, objevil vedoucí laboratoře přírodních látek švýcarské firmy Sandoz (Basilej) Albert Hofman, účinnou látku obsaženou v námelu – kyselinu lysergovou. Polosyntetický derivát kyseliny lysergové byl pojmenován N, N – diethylamid kyseliny lysergové, zkráceně LSD. Roku 1943 objevil Hofman silné halucinogenní účinky drogy. Jako terapeutikum jej uvedl Sandoz na trh pod označením Delysid. Bylo užíváno mj. k podpoře psychoterapie (tzv. psycholytické terapie) v roce 1962 experimentoval s LSD americký psycholog Timothy Leary. Jeho drogová filozofie (turn on, tune in, drop out) spojená s konzumem LSD se rozšířila uprostřed 60. let mezi hnutím Hippies. Roku 1966 stáhl Sandoz LSD z trhu. Od té doby je jeho produkce pouze ilegální, protože jiné deriváty této látky se vyskytují mezi toxiny „námele“, formy houby paličkovice nachové. Požití samotného námele může vyvolat především tělové a sluchové halucinace (svědění, škrábání, bodání, pískání, hlasy). Je možné také dočasné oslepnutí, které bývá vyvoláno spasmem cév vyživujících oko. Z námele se získávají léky, které se používají k zastavení krvácivosti při porodu a ovlivnění činnosti cév. Některé lze využít při léčbě migrén. LSD lze také připravit uměle z některých látek obsažených v námelu.

LSD zůstává i nadále ve výzbroji některých armád, protože účinkuje již při velmi malých množstvích

Psilocybin (nanacatl 4 – fosforyloxy – N – N – dimethyltryptamin) je obsažen v některých houbách. Jde o derivát, který vyvolává výrazné barevné vizuální halucinace, které bývají prožívány příjemněji než halucinace u LSD. Bývá také součástí některých náboženských kultů ve Střední Americe, včetně toho, že užívání halucinogenních hub bylo povoleno i během katolických bohoslužeb v místech se silnou domorodou tradicí.

Účinek je individuelní u každého jedince. Latence (smrt) je od pár minut až po hodiny. Doba účinku je asi 4-6 hodin. Projevem je zarudnutí v obličeji, snížení pulsu, pocení, bolesti hlavy. Současně se vyskytují pocity blaženosti, poruchy vnímání prostoru. Člověk není schopen uvědomit si svou pravou, levou ruku – jde o tzv. tělesný rozklad. Splývající halucinace v oblasti sluchové i zrakové. Tyto halucinace jsou většinou nepříjemného obsahu.

V Evropě i u nás je známo asi 10 druhů hub, které obsahují psilocybin. U nás je nejvíce zneužívána houba lysohlávka česká (psilocybe bohemica). Obsah látky v lysohlávce není příliš velký, ale v kombinaci s jinou drogou mohou být její účinky až smrtelné. Tato houba roste většinou v místech se změněným biotopem (příměstských parcích, lesích apod. biotopech). Mezi houby s halucinogenními účinky lze zařadit také muchomůrku červenou a její příbuzné – m. královská, m.tygrovaná, m. žonkylová aj. Toxiny se vylučují močí, takže pití vlastní moči prodlužuje intoxikaci. Obsahují i další látky, které ovlivňují vegetativní nervový systém. Otrava je vedle halucinací doprovázena změnami tělesných funkcí a v zásadě může dojít k ohrožení na životě. Toto riziko většinou narkomany odrazuje od jejího zneužívání, takže se můžeme spíše setkat s náhodnými otravami. Postižení velice často končí na záchytce, protože příznaky jejího zneužití jsou podobné opilosti.

Podobné halucinace se mohou objevit i u jiných našich hub, včetně naší nejjedovatější muchomůrky hlízovité (zelené). V těchto případech však jde o projevy rozvratu přeměny látkové, kdy je druhotně narušena mozková činnost.

Extasy-MDMA-Adam-XTC (3, 4 – methylendioxid – N – methylamfetamin)

Zatímco u jiných halucinogenních drog nebyly popsány letální komplikace, tak u této drogy jsou zkušenosti úplně jiné. I pouhá 1 tableta extáze může vyvolat smrtelné komplikace dehydratace, selhání ledvin apod. Projevem užití je neklid, poruchy dechu, možná je i zástava dechu, střídání TK a stavy vzrušení. Požití této drogy sebou nese většinou i řadu komplikací, a proto člověk po požití této drogy vyžaduje většinou specializovanou péči (oběhové selhání nebo poruchy ledvin). V případě opakovaného zneužití pak někdy i psychiatrickou léčbu.

Phencyklidin-PCP-PCC (andělský prach)

PCP vyvinula v 50. letech americká firma Davis & Co. jako prostředek proti bolestem. Pro nechtěné vedlejší účinky podobné LSD stáhla firma r. 1965 PCP z trhu. Od té doby smělo být užíváno pouze jako prostředek k utišení pro jateční dobytek. V polovině r. 1967 proniklo PCP do americké drogové subkultury. Roku 1974 bylo znovuobjeveno pod názvem Angel Dus (andělský prach). V letech 1973 – 1978 se konzum PCP rozšířil jako epidemie v USA, kde se v roce 1978 odhadoval počet konzumentů kolem 7 miliónů.

V roce 1973 bylo PCP v USA na 23. místě v žebříčku spotřeby drog, roku 1976 již na 16. místě. Byla zavedena nouzová medicínská opatření, aby se zabránilo smrti mnoha osob. Roku 1978 varovali před touto drogou Američané Evropany, a ta se díky tomu dodnes v západní Evropě nerozšířila.

Je to látka, která má sice stimulační, analgetický a halucinogenní účinek, ale na druhou stranu je zde i silný účinek depresivní. Velmi rychle se vstřebává při jakémkoliv množství. Jeho projevem je pohotovost k hádkám, narušení sociálních vztahů, impulsivita, bizardní chování s náhlými a nepředvídatelnými zvraty. Neklid a depresivní stavy mohou mít kolísavý průběh a mohou se dostavit i týden po požití. V průběhu hodiny po požití se objeví tyto somatické příznaky: hypertenze, svalová rigidita, komatický stav. Těžší případy vyžadují hospitalizaci se zajištěním základních životních funkcí. Nutné zklidnění pacienta s odsáváním obsahu žaludku kvůli snížení účinku této drogy

Vědci, kteří zkoumali na přelomu století pralesy na severu Jižní Ameriky (Orinoko, Amazonka), podali mj. zprávu o šňupacím prášku, který Indiáni získávali z kůry tam značně rozšířeného stromu (Virola callophylloidea). Tato narkotizující droga byla známa medicinmanům jako epena. Roku 1931 bylo DMT (krátce účinkující halucinogen) poprvé syntetizováno (také jako DET nebo DPT). Od poloviny 60. do poloviny 70. let se droga šířila v americké drogové subkultuře. Poté se již objevovala jen málo.

Meskalin peyotl – 3, 4, 5 – trimethoxifenylaminoethan

Je to droga izolovaná z kaktusu, který byl mexickými indiany nazýván peyotl. Ve srovnání s ostatními halucinogeny je to látka s daleko menší intenzitou působení na organismus. U intoxikovaných lidí lze pozorovat rozšířené zornice, zčervenalou pokožku a zrychlení pulsu. Chování je velice různorodé od osoby k osobě. Také psychické následky jsou u různých jedinců odlišné. Vše záleží na tom, co intoxikovaný od drogy očekává a v jakém se nachází prostředí v němž intoxikaci prožívá. Někdo může během intoxikace vystupovat zcela kontrolovaně a nenápadně. Jiný naopak se jeví jako jedinec, jehož chování je zcela nepřijatelné. Má-li někdo sebevražedné tendence, může se pokusit je v tomto stavu realizovat. Z paměti se vynořují „zapomenuté vzpomínky“, někdy může subjekt splynout s okolím.

Bufotepin

Ropuší jed, který se nachází v pokožce a žlázách ropuchy „bufo“. Má pouze nízkou toxicitu a k účinku dojde jen při vysoké dávce. Dále se nachází v semenech a listech rostlin (muchomůrka červená). Účinkem je stav, kdy se uživateli vytváří halucinace červených a purpurových barev, poruchy časového vnímání prostoru.Pro tuto látku je charakteristický také velký neklid diskoordinace pohybu, není schopen činit určité pohyby, rozšíření zornic a zarudnutí v obličeji. V dnešní době bývá spíše zneužíván indiány při různých obřadech.