Holubinky aneb jak poznáme nepálivé od pálivých
Bagrista Peťan – Forrest, popsal na serveru „Nahouby“ ochutnávání holubinek. Václav Burle byl rychlejší, se souhlasem Forresta má článek opsaný dříve než já muhehe.
Houby – a proto je milujeme – jsou stále plná tajemství, záhad. Občas se bohudík najde někdo, kdo přinese nové, zajímavé poznatky. Některé mají nejen pro houbaře, milovníky přírody, cenu zlata. A tady je sice několik málo řádek od Forresta, které ale potěší srdéčko nejednoho z nás a donutí nás k přemýšlení. Od teďka se budeme při sběru holubinek ještě lépe orientovat.
Holubinky nikdy neochutnáváme z lupení, které jsou plné spor, tam raději ani nečucháme. Oni totiž mají často ostny a háčky, které se pak v dýchacích cestách drží jako klíště. Způsobují zbytečné trable od alergií až po různé neinfekční záněty. Například v pěstírnách hub je to značný problém. Pracovníci musí chodit v respirátorech.
Nejlépe je sloupnout kousek „kůžičky“ klobouku a převelice maličký kousilínek plodnice ukousnout. Potom jen tak mezi rty a špičku jazyka. Následně za několik sekund vyplivnout. „Necpat se jako sysel na žgráně.“ To by se mohlo stát, že z hmoty to vystříkne do očí a je vymalováno. „Chodidla se ti sevřou v pěst.“
Následně čekáme a těšíme se, jaký bude výsledek. „To pálení je někdy docela zákeřný a nechává na sebe čekat i desítky vteřin. Pálivost vyřadí mordu z provozu i na několik minut. Já to nejdříve vkládám do úst na levou stranu, čekám, a pak to přehodím na pravou stranu špičky jazyka.
A ještě jedna rada: Pryskyřičnaté substance, které pálivost způsobují, jsou bohužel velmi stabilní a na rukách je máme i několik hodin ozbrojený a nebezpečný. Pozor na šťourání v nose, promnutí očí apod. Hlavně neklikat slečnám, dámám, na myšku. Jinak prožijí opravdu žhavou lesní erotiku, na kterou do smrti nezapomenou.
Poznámka: Zajímavé informace, ale možná, že nedostatečné. Jak ochutnáváte holubinky vy, a jaké s tímto máte zkušenosti. Znáte někdo způsob, jak se pálení, nechutnosti z těchto hub, rychle zbavit?
Holubinka namodralá: (Text a foto Jiří Laštůvka) – Je to jedlá ,výtečná, všestranná houba. Nejvíce ji miluji obalenou v trojobale, dále osmahnutou na másle s kmínem. Hodí se do směsi, omáček, ale i do octového nálevu.
Mám jedno staré známé pravidlo, které platí pouze u holubinek a třepenitek. Je to pravidlo ochutnávání. Líznutí – jedlé holubinky chutnají za syrova příjemně. Nejedlé či jedovaté pálí na jazyku. Holubinka namodralá bývá hodně červivá a ožraná od slimáků. Lidově se jí říká uhlířka nebo modřinka.
Holubinka odbarvená: (Text a foto Jiří Laštůvka) – Tato holubinka nemá palčivou chuť. Chuť výtečná, trochu nakyslá, připomínající chuť citronové kůry. V kuchyni všestranně použitelná. Nejvíce ji používám do směsi, znamenité jsou z nich i řízky a mám ji rád jen tak zapečenou v troubě. Vymažu si plech máslem, položím kloboučky, posypu grilovacím kořením s podravkou. Dám zapéct do vyhřáté trouby. Je to mykorhizní houba. Není vhodná na sušení.
Poznámka -vb-: Teď si asi dovolím moc a budu po těchto řádcích – opětovně – prohlášen za nepřítele lidového kuchařského umění. Nemohu si ale pomoci, neboť jsem přesvědčen, že mám pravdu. Podravku a grilovací koření proboha NE. To by se pan Polraicht obracel jednou v hrobě. Vždyť máš Kudlo na zahrádce byliny. Chuťově je to lepší a hlavně zdravější. Nebo máš, máte, jiný názor. Je to to samé, jako když do hub se nahází kila sýrů. Kde je potom ta houbová vyváženost?
Re: Václave, neumím si steak, kuřátko nebo cokoliv představit bez grilovacího koření. To raději NIC! Muhehe
Posted in O houbách
Napsat komentář