Rosolozub huspenitý – Pseudohydnum gelatinosum

VII. – XI.

Jedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Auriculariales – boltcovitkotvaré » čeleď Exidiaceae – černorosolovité

Hydnogloea gelatinosa (Scop.) Curr. ex Berk.
Hydnum gelatinosum Scop.
Steccherinum gelatinosum (Scop.) Gray
Tremellodon gelatinosum (Scop.) Pers.

Rozšíření: Vyskytuje se v mírném pásu severní polokoule.

Ekologie: Objevuje se dosti hojně ve vlhkých obdobích od července do listopadu, častěji v horských oblastech a podhůří, méně v nížinách. Vyrůstá většinou ve skupinách na pařezech a mrtvých kmenech jehličnatých stromů

Popis: Plodnice bývají široké 2-8 cm, do 1 cm tlusté. Mají jazykovitý nebo lopatkovitý tvar. Klobouk je rosolovitý s vlhkým, průsvitným, jemně zrnitým povrchem. Má bílou, našedlou až modravou barvu, ve stáří tmavší, někdy je barva hnědavá. Na spodní straně klobouku je bělavé hymenium z šídlovitých až kuželovitých ostnů, dlouhých 3-10 mm. Boční nevýrazný třeň je pokrytý jemnými vlákny. Dužnina je želatinovité konzistence, vodově bílá, bez chuti i vůně. Výtrusný prach je bílý, výtrusy bezbarvé, hladké, kulovité, o velikosti 5-7 µm.

Záměny: Je prakticky nezaměnitelný.

Poznámka: Je to jedna z mála hub jedlých i za syrova, je vhodný pro různé kuchyňské úpravy. Je možné jej nakládat i do cukru.

Pramen: Botany.cz

Zástupci čeledi Exidiaceae patří mezi nižší houby stopkovýtrusé a rostou převážně na odumřelém a tlejícím dřevě, vzácně i na živých kmenech a větvích. Plodnice vyrůstají ponejvíce za vlhkého a chladného počasí, kdy mají rosolovitou a pružnou konzistenci. Za suchého počasí plodnice černorosolů zasychají a tvoří tenké tmavé povlaky, které však po navlhčení či za deště obnoví svůj původní vzhled.

Z této čeledi u nás roste jediný jedlý a pro sběr doporučený druh – rosolozub huspenitý (Pseudohydnum gelatinosum), který je poživatelný i za syrova a vhodný pro přípravu houbových specialit.

Rosolozub huspenitý patří k několika málo druhům, které se dají konzumovat i za syrova. Je to výtečná houba vhodná především do různých salátů a polévek. Objevuje se ve dvou barevných formách, přičemž běžnější jsou plodnice bělavé. Plodnice s hnědavým povrchem jsou poměrně vzácné.

Je to druh vyžadující dostatek vláhy, takže se s ním setkáte nejpravděpodobněji po vytrvalejších deštích. Roste v jehličnatých lesích, ze silně ztrouchnivělých pařezů, nejhojněji ve smrčinách.

Vzhledem k jeho rosolovité konzistenci a ostnům, jež vyrůstají ze spodní části klobouku, je v podstatě nezaměnitelný.