Houby na Hlinecku

Rosolozub huspenitý – Pseudohydnum gelatinosum

Rosolozub huspenitý – Pseudohydnum gelatinosum

(Scop. ex Fr.) P. Karst.

VII. – XI.
Jedlý
říše Fungihouby » třída Agaricomycetesstopkovýtrusé » řád Auricularialesboltcovitkotvaré » čeleď Exidiaceaečernorosolovité

Vědecká synonyma
Hydnogloea gelatinosa (Scop.) Curr. ex Berk.
Hydnum gelatinosum Scop.
Steccherinum gelatinosum (Scop.) Gray
Tremellodon gelatinosum (Scop.) Pers.
Tento druh tu roste docela hojně. Není sezona, abych na rosolozub nenarazil. Roste na stálých stanovištích několik let. Vyhovuje ji naše nadmořská výška. Najdeme ho po delších deštích, jako ostatní rosolovité druhy, čili vyžaduje větší vzdušnou vlhkost. Nacházím je ve všech našich biotopech, převážně ve smrkovém porostu na smrkových pařezech. Je jedlý, bez vůně a zápachu. Používá se do salátů. Tato houba je dosti podobná Jidášovu uchu. Je to nezaměnitelná houba. Doporučuji ji vyzkoušet ;-).
Rozšíření: Vyskytuje se v mírném pásu severní polokoule.
Ekologie: Objevuje se dosti hojně ve vlhkých obdobích od července do listopadu, častěji v horských oblastech a podhůří, méně v nížinách. Vyrůstá většinou ve skupinách na pařezech a mrtvých kmenech jehličnatých stromů
Popis: Plodnice bývají široké 2-8 cm, do 1 cm tlusté. Mají jazykovitý nebo lopatkovitý tvar. Klobouk je rosolovitý s vlhkým, průsvitným, jemně zrnitým povrchem. Má bílou, našedlou až modravou barvu, ve stáří tmavší, někdy je barva hnědavá. Na spodní straně klobouku je bělavé hymenium z šídlovitých až kuželovitých ostnů, dlouhých 3-10 mm. Boční nevýrazný třeň je pokrytý jemnými vlákny. Dužnina je želatinovité konzistence, vodově bílá, bez chuti i vůně. Výtrusný prach je bílý, výtrusy bezbarvé, hladké, kulovité, o velikosti 5-7 µm.
Záměny: Je prakticky nezaměnitelný.
Poznámka: Je to jedna z mála hub jedlých i za syrova, je vhodný pro různé kuchyňské úpravy. Je možné jej nakládat i do cukru.
Pramen: Botany.cz

Černorosolovité – Exidiaceae

Zástupci čeledi Exidiaceae patří mezi nižší houby stopkovýtrusé a rostou převážně na odumřelém a tlejícím dřevě, vzácně i na živých kmenech a větvích. Plodnice vyrůstají ponejvíce za vlhkého a chladného počasí, kdy mají rosolovitou a pružnou konzistenci. Za suchého počasí plodnice černorosolů zasychají a tvoří tenké tmavé povlaky, které však po navlhčení či za deště obnoví svůj původní vzhled.
Z této čeledi u nás roste jediný jedlý a pro sběr doporučený druh – rosolozub huspenitý (Pseudohydnum gelatinosum), který je poživatelný i za syrova a vhodný pro přípravu houbových specialit.

Rosolozub huspenitý:

Rosolozub huspenitý patří k několika málo druhům, které se dají konzumovat i za syrova. Je to výtečná houba vhodná především do různých salátů a polévek. Objevuje se ve dvou barevných formách, přičemž běžnější jsou plodnice bělavé. Plodnice s hnědavým povrchem jsou poměrně vzácné.
Je to druh vyžadující dostatek vláhy, takže se s ním setkáte nejpravděpodobněji po vytrvalejších deštích. Roste v jehličnatých lesích, ze silně ztrouchnivělých pařezů, nejhojněji ve smrčinách.
Vzhledem k jeho rosolovité konzistenci a ostnům, jež vyrůstají ze spodní části klobouku, je v podstatě nezaměnitelný.

Posted in A - Z / Kudlův atlas hub


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *