Šťavnatka luční – Hygrocybe pratensis
Šťavnatka luční – Hygrocybe pratensis
(je i var. pratensis) (Pers.) Bon
IX. – XI.
Jedlá (vzácná)
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Hygrophoraceae – šťavnatkovité » rod Hygrocybe – voskovka
Vědecká synonyma
Agaricus pratensisPers.
Camarophyllus pratensis (Pers.) P. Kumm.
Cuphophyllus pratensis (Pers.) Bon
Gymnopus pratensis (Pers.) Gray
Hydrocybe pratensis (Pers.) Murrill
Hygrophorus pratensis (Pers.) Fr.
Camarophyllus pratensis (Pers.) P. Kumm.
Cuphophyllus pratensis (Pers.) Bon
Gymnopus pratensis (Pers.) Gray
Hydrocybe pratensis (Pers.) Murrill
Hygrophorus pratensis (Pers.) Fr.
Další názvy
= voskovka luční
Tento druh voskovky je tu velice hojný. Roste tu Hygrocybe pratensis, Hygrocybe pratensis (var. pratensis) a voskovka luční bílá – Hygrocybe pratensis var. pallida. Všechny tři dávám do jednoho koše, ale i do opravdového koše. Je zajímavé, že některé servery udávají tyto druhy nejedlé, ale většina serverů řadí tyto voskovky do jedlých druhů. Já osobně mám tyto voskovky vyzkoušené a konzumuji je už několik let. V pozdním podzimu jsou se šťavnatkou modřínovou a pomrazkou velice chutné houby. Nejraději ji mám v držkové polívce. Šťavnatku luční nalézám především na lesních nehnojených loukách a pastvinách. Nerostou zde jen tyto druhy, ale nalézám zde i jiné druhy voskovek, jako například voskovku kuželovou, papouščí, citronovou a jiné druhy. Na jedné louce roste velice hojně, pospolitě s ryzcem borovým, šťavnatkou pomrazkou, holubinkou krvavou a květnatcem. Voskovka luční je jedlý druh houby, který však raději zasluhuje ochranu, kde roste v menším počtu.
Popis
Klobouk 3-12 cm v průměru polokulovitý až široce kuželovitý, se širokým tupým hrbolem, středem často vmáčklým, i zde je na středu zachován hrbol, tenkým okrajem, suchý, nehygrofánní, hladký lysý, neslizký, na řezu kosočtvercový. Barvy hnědooranžové, meruňkově nebo pleťově oranžové, uprostřed tmavší, okraj světlejší.
Lupeny voskovité, na středu vysoké, u konců zúžené, řídké a sbíhavé, pospojované příčnými žilkami. Barvy světle oranžové až nahnědlé, na ostří často bělavé.
Třeň 3-15 cm vysoký, 0,4-2 cm tlustý, válcovitý, plný, nahoře rozšířený, dole zúžený a suchý. Barvy nahnědlé nebo s oranžovým nádechem.
Dužnina šťavnatá, za sucha bělavá, za vlhka světle oranžová až žlutě načervenalá, vodnatá. Chuť příjemná, vůně žádné nebo mírně houbová.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy široce elipsovité, hladké, průhledné s kapkami, velikosti 6-9 x 4-6 µm.
Lupeny voskovité, na středu vysoké, u konců zúžené, řídké a sbíhavé, pospojované příčnými žilkami. Barvy světle oranžové až nahnědlé, na ostří často bělavé.
Třeň 3-15 cm vysoký, 0,4-2 cm tlustý, válcovitý, plný, nahoře rozšířený, dole zúžený a suchý. Barvy nahnědlé nebo s oranžovým nádechem.
Dužnina šťavnatá, za sucha bělavá, za vlhka světle oranžová až žlutě načervenalá, vodnatá. Chuť příjemná, vůně žádné nebo mírně houbová.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy široce elipsovité, hladké, průhledné s kapkami, velikosti 6-9 x 4-6 µm.
Ekologie
Výskyt září až listopad jednotlivě nebo ve skupinách na kulturních lučinách sušších nehnojených loukách a pastvinách, při cestách, v parcích, příležitostně i ve světlých listnatých lesích, ale i na alpínských nivách a holích v travnatých vysokohorských porostech.
Jedlá.
Možné záměny
Voskovka luční bílá (Hygrocybe pratensis var. pallida) má světlejší klobouk se žemlovým až okrovým středem a bělavým okrajem, je jedlá. Šťavnatka hajní (Hygrophorus nemoreus), která roste v listnatých lesích a má bílou dužninu, moučnou vůni a šupinkatý klobouk. Je též jedlá.
Zajímavosti
Jednou významnou vlastností je velice malá červivost. Vyskytuje se i ve výškách 2200 m/m. V Česku zařazena do Červeného seznamu hub jako téměř ohrožený druh.
Literatura
Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 56.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 405.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 133, 134.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 145.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 186.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 54.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969str. 44, 152.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 77.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 56.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 405.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 133, 134.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 145.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 186.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 54.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969str. 44, 152.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 77.
Zdrojový popis: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář