Hlinák červenající – Hapalopilus rutilans

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Polyporales – chorošotvaré » čeleď Polyporaceae – chorošovité

Boletus rutilansPers.
Hemidiscia rutilans (Pers.) Lázaro Ibiza
Inodermus rutilans (Pers.) Quél.
Inonotus rutilans (Pers.) P. Karst.
Leptoporus rutilans (Pers.) Quél.
Phaeolus rutilans (Pers.) Pat.
Polyporus rutilans (Pers.) Fr.
Polystictus rutilans (Pers.) Bigeard & H. Guill.
Polysticus rutilans (Pers.) Bigeard & H. Guill.

= hnědák červenající

Klobouk 2-12 cm v průměru, 2-8 cm vysoký polokruhovitý až ledvinovitý, plstnatý, ve stáří olysávající, měkce masitý, barvy skořicově až okrově hnědé. Okraj je ostře podvinutý
Rourky 0,5-1,5 cm dlouhé, barvy šedohnědé póry dosti velké okrouhlé až hranaté, barvy okrové nebo skořicové, otlačením však přecházejí do červenohněda.
Dužnina v mládí vláknitá, masitá, později korkovitá, tuhá, barvy bledě skořicové, poraněním či otlačením přechází do červenohněda barvy. Vůně nasládlá.
Výtrusný prach bílý se slabě žlutoslámovým odstínem. Výtrusy 3,5-5 x 2-3 µm velké, elipsoidní, u konce zašpičatělé a z jedné stranu slabě zploštělé, hladké a bezbarvé.

Výskyt květen až listopad, kyselé doubravy a oligotrofní habrové doubravy. Na odumírajících nebo mrtvých kmenech a větvích listnáčů. Upřednostňuje duby, jeřáby a buky.

Nejedlý.

Hlinák šafránový (Hapalopilus croceus) – nejedlý.
Outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus) – nejedlá.

Se zásadami přechází do krásné fialové barvy. Někdy se používá jako zdroj barviv k barvení látek. Sušina obsahuje 20% kyseliny polyporové. Plodnice je pouze jednoletá.

Internetové stránky 2004.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 114.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 126.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 114.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 72.