Křehutka ohnivá – Psathyrella pyrotricha
Křehutka ohnivá – Psathyrella pyrotricha
(Holmsk.) M.M. Moser
VII. – X.
Jedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Psathyrellaceae – křehutkovité
Vědecká synonyma
Agaricus pyrotrichusHolmsk.
Drosophila pyrrhotricha (Holmsk.) Kühner & Romagn.
Hebeloma pyrotricha (Holmsk.) anon. ined.
Hypholoma pyrotricha (Holmsk.) Quél.
Hypholoma pyrotrichum var. pyrotrichum (Holmsk.) Quél.
Lacrymaria pyrotricha (Holmsk.) Konrad & Maubl.
Drosophila pyrrhotricha (Holmsk.) Kühner & Romagn.
Hebeloma pyrotricha (Holmsk.) anon. ined.
Hypholoma pyrotricha (Holmsk.) Quél.
Hypholoma pyrotrichum var. pyrotrichum (Holmsk.) Quél.
Lacrymaria pyrotricha (Holmsk.) Konrad & Maubl.
Další názvy
= pláčivka ohnivá
Taxonomie
Někteří autoři považují křehutku ohnivou a křehutku sametovou za jeden druh.
Popis
Klobouk 3-8 cm v průměruv mládí zvoncovitý, později vypouklý, ve stáří až plochý, na středu s tupým hrbolem, málo masitý, radiálně plstnatý až vláhnitě šupinkatý, střed pouze plstnatý, okraj zdobíí vláknité šupinky, které jsou pozůsttkem kortiny, barvy oranžově hnědé až ohnivěoranžové.
Lupeny jsou široce připojené, oddělitelné, dosti husté, barvy v mládí krémově žluté, pozdějišedohnědé a ve stáří až černé. Ostří má v mládí bíle vločkaté, v dospělosti a stáří vylučuje drobné kapičky a zůstává po zaschnutí černě skvrnité.
Třeň 5-10 cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, válcovitý, dutý, pružný, barvy na žlutém podkladě vláknitě rezavě vločkatý.
Prsten tvoří vlnatý kroužek, což pozůstatek bleděplavé kortiny .
Dužnina vodnatá, křehká, barvy oranžově olivověhnědé, chuť nepříjemně svíravá, vůně neznatelně zemitá.
Výtrusný prach hnědopurpurový, výtrusy jsou vejčité až mandlovité, silně bradavčité, na vrcholu s klíčním pórem, barvy červenohnědé až tmavé, velikosti 9-12 x 5,5-7 µm.
Lupeny jsou široce připojené, oddělitelné, dosti husté, barvy v mládí krémově žluté, pozdějišedohnědé a ve stáří až černé. Ostří má v mládí bíle vločkaté, v dospělosti a stáří vylučuje drobné kapičky a zůstává po zaschnutí černě skvrnité.
Třeň 5-10 cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, válcovitý, dutý, pružný, barvy na žlutém podkladě vláknitě rezavě vločkatý.
Prsten tvoří vlnatý kroužek, což pozůstatek bleděplavé kortiny .
Dužnina vodnatá, křehká, barvy oranžově olivověhnědé, chuť nepříjemně svíravá, vůně neznatelně zemitá.
Výtrusný prach hnědopurpurový, výtrusy jsou vejčité až mandlovité, silně bradavčité, na vrcholu s klíčním pórem, barvy červenohnědé až tmavé, velikosti 9-12 x 5,5-7 µm.
Ekologie
Výskyt červenec až říjen ve vyšších polohách na rudelizovaných místech, jako jsou okraje lesních cest, v parcích, pastvinách a okrajích lesů, všude tam, kde jsou rudeální stanoviště. Upřednostňuje vlhčí místa.
Jedlá.
Možné záměny
Křehutka sametová (Lacrymaria lacrymabunda), která má klobouk hnědý bez ohnivých odstínů a je též jedlá.
Literatura
Internetové stránky 2009.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 77.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 172.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 265.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 397.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 77.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 172.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 265.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 397.
Autor: Standa Jirásek , BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář