Muchomůrka hnědožlutá – Amanita umbrinolutea
Muchomůrka hnědožlutá – Amanita umbrinolutea
(Secr. ex Gillet) Bataille
VI. – X.
Jedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité
Vědecká synonyma
Amanita battarrae(Boud.) Bon
Amanita inaurata var. umbrinolutea Gillet
Amanita umbrinolutea var. flaccida D.A. Reid
Amanita vaginata var. battarrae (Boud.) E.-J. Gilbert
Amanitopsis battarae Boud.
Amanitopsis battarrae Boud.
Amanitopsis umbrinolutea (Gillet) E.-J. Gilbert
Amanitopsis umbrinolutea (Gillet) Courtec.
Amanitopsis vaginata var. umbrinolutea (Secr. ex E.-J. Gilbert) Wasser
Amanita inaurata var. umbrinolutea Gillet
Amanita umbrinolutea var. flaccida D.A. Reid
Amanita vaginata var. battarrae (Boud.) E.-J. Gilbert
Amanitopsis battarae Boud.
Amanitopsis battarrae Boud.
Amanitopsis umbrinolutea (Gillet) E.-J. Gilbert
Amanitopsis umbrinolutea (Gillet) Courtec.
Amanitopsis vaginata var. umbrinolutea (Secr. ex E.-J. Gilbert) Wasser
Další názvy
= muchomůrka umbrově žlutá
= muchomůrka žlutoolivová
= muchomůrka žlutoumbrová
= pošvatka hnědožlutá
= muchomůrka žlutoolivová
= muchomůrka žlutoumbrová
= pošvatka hnědožlutá
Popis
Klobouk 6-12 cm v průměru, dosti masitý, v mládí kuželovitě zvoncovitý, později sklenutý, ve stáří často plochý, uprostřed s hrbolem. V mládí je obalený bílou plachetkou, později je lysý nebo pokrytý útržky plachetky. Barvy jsou značně proměnlivé, od olivově zelené až okrově šedá na středu většinou hnědé. Od mládí má okraj až do poloviny hřebenitě rýhovaný a světlejší.
Lupeny bílé, husté u třeně volné, ostří je hladké a k okraji tmavěji šedě zbarvené.
Třeň 5 – 20 cm vysoký 0,5 – 2 cm tlustý, v mládí plný, ke staru dutý světle šedohnědý nebo se žlutavými skvrnami, jakoby žíhaný, směrem nahoru ztenčený, k bázi ztlustlý, s hlubokou v půdě položenou cípatou pochvou, která po poranění červená a někdy ji tvoří pouze fragmenty.
Dužnina bílá, tenká, na středu silnější, vodnatá, křehká a neměnná. Chuť příjemná, bez vůně.
Výtrusný prach bílý., výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé a neamyloidní. Velikost výtrusů je 11-16 x 9,5-13 µm.
Lupeny bílé, husté u třeně volné, ostří je hladké a k okraji tmavěji šedě zbarvené.
Třeň 5 – 20 cm vysoký 0,5 – 2 cm tlustý, v mládí plný, ke staru dutý světle šedohnědý nebo se žlutavými skvrnami, jakoby žíhaný, směrem nahoru ztenčený, k bázi ztlustlý, s hlubokou v půdě položenou cípatou pochvou, která po poranění červená a někdy ji tvoří pouze fragmenty.
Dužnina bílá, tenká, na středu silnější, vodnatá, křehká a neměnná. Chuť příjemná, bez vůně.
Výtrusný prach bílý., výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé a neamyloidní. Velikost výtrusů je 11-16 x 9,5-13 µm.
Ekologie
Výskyt červen až říjen jehličnaté ale i listnaté lesy, jednotlivě nebo ve skupinách, zejména pod borovicemi, smrky, jedlemi a buky. Upřednostňuje horské polohy, přirozené smrčiny a kosodřevinu.
Jedlá.
Možné záměny
Muchomůrka blanitá (Amanita submembranacea var. submembranacea) která má výrazněji rýhovaný klobouk a vždy na něm má zbytky plachetky. Je nejedlá.
Zajímavosti
Byla sbírána v několika exemplářích i ve Vysokých Tatrách v okolí Skalnatého plesa. Je považována za jednu z odrůd pošvatky obecné (Amanita vaginata). Je velmi chutná ale špatně se pro křehkost transportuje. Nedoporučuje se však její sběr, špatně upravená může způsobit žaludeční a střevní potíže.
Obsahuje hemolyziny, které rozpouštějí červené krvinky, vyžadují delší tepelnou úpravu a nehodí se k sušení.
Obsahuje hemolyziny, které rozpouštějí červené krvinky, vyžadují delší tepelnou úpravu a nehodí se k sušení.
Literatura
Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 55.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 215.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 640.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 220.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 146.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 150.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 437.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 55.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 215.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 640.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 220.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 146.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 150.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 437.
Autor: Standa Jirásek BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář