Předjarní přešlapování od Zdeňka Peldy

..aneb trocha přemítání nad budoucnem…

Paní Zima s nervózně čekajícím Jarem hraje doufejme už poslední partii, obě období se zřejmě přetahují, sypou trumfy z rukávů. Zima hraje vabank, předstírajíc, že má ještě munice dost a že jen tak neskončí. Jaro ovšem shovívavě a trpělivě podotýká, že je to marnost a zbytečné divadýlko pro její příznivce…Svatý Řehoř nedávno vyslal také poněkud dvojznačný signál, ze kterého není jasné, zda se orat má či ne a sedlák je šelma nebo jen líný…

Jaro je dobrým hráčem, ani chlap, ani žena, střední rod je holt genderová jistota. Žijeme ve složité době, ale my, chlapci z polepšovny, jsme jako vždy připraveni na všechno a taky to tak bereme, snažíme se odolnost a pohodu šířit kolem sebe. Klíč k přežití je právě v tom. Obdařeni Bohem k vidění kladně laděného a harmonického, hledáme krásu v jednoduchých a zdánlivě obyčejných jevech, Matkou Přírodou ale povýšené na zážitkově léčivé.

Každodenní vycházka do přírody s focením, pohybem, meditací nad chodem života, následným sdílením s vnímavými, je pak skoro jako očkování. Miluji naši mateřštinu a její úžasnou výrazovou pestrost a bohatost. To samozřejmě nevylučuje mé časté prohřešky vůči pravidlům, pocitová „správnost“ bývá mnohdy zavádějící a zrádná. Vždy se však najdou početní nezištní dobrodinci, kteří mne navedou. Nejsa kdovíjak vzdělaným češtinářem, to beru s pokorou, maturita (1966) v dnešní cizině je maximem oficiálního levelu…Se spřízněnou kolegyní teď třeba řešíme to očkovací výrazivo: očkovaný, oočkovaný, rozočkovaný, proočkovaný, doočkovaný, naočkovaný, vyočkovaný atd. Jistě doplníte další možnosti. Maně mi nabíhá paralela rozpuštěný a vypuštěný.

Fotit je vždy co, jen se dobře dívat a zkoušet hledat optimální záběr s vidinou konečné fotky, při řešení takových výzev našinec na chvíli zapomene na reálné hrozby, nebezpečí, rizika, ztráty přátel, blízkých a odchodu osobností, které mne obohacovaly, ke kterým jsem s úctou vzhlížel a miloval je…