Pavučinec plavooranžový – Cortinarius collinitus

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Cortinariaceae – pavučincovité » rod Cortinarius – pavučinec

Agaricus collinitusPers.
Myxacium collinitum (Sowerby) Kumm.
Cortinarius cylindripes Kauffman
Cortinarius muscigenus Peck

= mazavec plavooranžový

Klobouk, 2 – 12 cm průměr, zpočátku polokulovitý, později zvoncovitý nakonec rozložený, nikdy ne plochý ale s tupým hrbolem, hladký. Za vlhka je pokryt tlustou slizkou vrstvou, která za sucha způsobuje lesk. Barvy je žlutavé až okrově oranžovohnědý, na středu tmavší. Okraj není rýhovaný.
Lupeny má vykrojené, přirostlé, bříškaté, dosti řídké, fialově hnědavého odstínu, záhy skořicově hnědé
Třeň, 6-12cm výška, asi 0,8-3 cm tlustý, je válcovitý, na bázi ztenčený, zřetelně modravého zabarvení hlavně v horní části nad pavučinovitou zónou kde je i suchý. Dolů se barva mění v červenavou nebo nažloutlou. Na povrchu pod pavučinovitou zónou má slizkou vrstvu roztrhanou do pásů, vypadající jako žíhání. Od báze je hnědnoucí
Dužnina na řezu namodralého zabarvení, vodnatá, příjemné chuti, bez zápachu.
Výtrusný prach rezavě až bledě žlutohnědý, výtrusy trnitě drsné, skoro citrónovité, velikosti 12-15 x 7-8 µm.

Výskyt srpen až listopad v jehličnatých vlhkých lesích, většinou pod smrky, rašeliniště a výjimečně v listnatých lesích. Upřednostňuje podhorské a horské smrkové lesy a kyselý substrát.

Jedlý.

Pavučinec slizký (Cortinarius mucosus), ten však má klobouk žluto až kaštanově hnědý, třeň bílý a roste především pod borovicemi. Je jedlý.
Pavučinec modroslizký (Cortinarius stillatitius) lze stoprocentně rozlišit jen podle mikroskopických znaků. Nejedlý.
Pavučinec mokvavý (Cortinarius mucifluus) má okraj klobouku silně brázditě rýhovaný a je nejedlý.

Tento pavučinec je dobrý, lidmi často opomíjený a neznalci ničený. Patří do podrodu sliznatek (Myxacium). Collinitus znamená slizký nebo mazlavý. Někteří autoři jej považují za totožný s pavučincem osikovým.

Internetové stránky 2007.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 62.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 250.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 566, 567.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 300.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 152.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 136.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 280.

Autor: Standa Jirásek

Zdroj: BioLib.cz